František Berger

Čemu se v současnosti věnujete? Jak vám ve vaší profesní cestě pomohlo absolvování Open Gate?

Rok před maturitou jsem se definitivně rozhodl, že se stanu novinářem. Letní prázdniny mezi septimou a oktávou mi obohatila stáž v redakci Olomouckého deníku, kam jsem se po dokončení vysokoškolského studia shodou okolností vrátil. V Deníku jsem dodnes, avšak moje pozice se v uplynulých 3,5 letech měnila. Z okresního redaktora přes krajského reportéra jsem se postupně vypracoval v posilu centrálního týmu, v němž se podílím na provozu zpravodajského webu Deník.cz.

Mým hlavním úkolem je vytvářet interaktivní grafiky, jimiž doplňuji vybrané články. Rovněž pomáhám editovat zprávy, reportáže či rozhovory, vytvářet fotogalerie anebo obsluhovat centrální i regionální webové stránky. Mým pracovištěm zůstala Olomouc, takže koná-li se v okrese zajímavá akce, rád se o víkendu vyzbrojím foťákem, diktafonem a vyrazím do terénu.

Lásku k psaní a fotografování ve mně probudilo gymnázium Open Gate. Bez fotokroužků pod vedením Honzy Černého, bez češtinářského drilu (v dobrém slova smyslu) pana Jiřího Kostečky a bez spolupráce školy s časopisem pro dětské domovy bych si na svět médií netroufl. Přičinili se i vychovatelé na kolejích, kteří mi umožnili psát reportáže z víkendových akcí na školní web. Výhodou je samozřejmě také znalost angličtiny. Od maturity sice tento cizí jazyk nevyužívám tolik jako jiní absolventi, ale příležitostně se mi hodí například při překládání článků ze zahraničních médií. Magisterský titul je cenný a pro profesní kariéru důležitý, ale tou pravou vstupenkou do života pro mě bylo absolvování Open Gate.

Jak vás studium na Open Gate změnilo?

V Babicích u Prahy jsem strávil překrásných sedm let života. Areál se pro mě stal nikoliv druhým, ale hlavním domovem. Spoustu spolužáků, kamarádů, učitelů, vychovatelů i ostatních pracovníků jsem považoval za členy vlastní rodiny, což je paradoxně důvod, proč s mnohými z nich už nejsem v kontaktu. Ne protože bych na ně zapomněl, ale prostě by mi neustále připomínali staré časy, po kterých se mi tolik stýská. Takhle se aspoň můžu těšit na to, až se zase někdy setkáme.

Na Open Gate jsem nastoupil poté, co jsem musel kvůli špatné finanční situaci v rodině odejít do dětského domova. Turbulentní rok plný nepříjemných změn se podepsal na mé psychice. Zlepšit náladu mi dokázalo až prostředí školy, byť to trvalo – musel jsem se vyrovnat s dalším stěhováním, novými lidmi a náročnějším studiem než na základní škole. Potom ale nastalo období, díky kterému jsem se stal tím, kým jsem. Mám na mysli získávání nových poznatků nejen v rámci studia, ale i mimo školní budovu. Život v areálu mě naučil samostatnosti, disciplíně, všeobecnému přehledu, i schopnosti řešit všední záležitosti, hospodařit s penězi a překonávat různé překážky. Díky tomu jsem se po odchodu z dětského domova dokázal takzvaně postavit na vlastní nohy.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na studium na Open Gate?

Co se týče výuky, nemůžu opomenout trpělivost a vstřícnost vyučujících, vedení školy i zástupců Nadace The Kellner Family Foundation. Nepatřil jsem k nejvzornějším studentům a některými předměty se doslova protrápil, přesto mi všichni věřili, dodávali sebevědomí a podporovali mě. Jen stěží bych se na kterémkoliv jiném gymnáziu v ČR setkal s takovou podporou a osobitým, ba přímo přátelským přístupem.

Těch silných mimoškolních vzpomínek je nespočet, těžko vybrat jednu. Kdo mě zná, určitě si mé jméno spojí s běháním po hřišti a kopáním do míče. Právě na Open Gate se fotbal (příp. malá kopaná) stal(a) mojí největší vášní, což mě alespoň v pasivní formě drží dodnes. Éra, kdy jsem dokázal střílet góly na turnaji v Říčanech nebo na výměnném pobytu v Anglii, je už ale fuč. Moje tělo nyní připomíná spíše ten míč než sportovce. Každopádně s fotbalem souvisí i velmi emotivní zážitek, když mi tehdejší zástupce ředitele Petr Chára na tradičním shromáždění v divadle věnoval vstupenku na zápas Ligy mistrů, v němž Viktoria Plzeň remizovala 2:2 s italským klubem AC Milán. Už poněkud vybledlou vstupenku mám dodnes schovanou na památku.

březen 2022