Hektické období ukončí nová kapitola života

Co když mě další „prázdniny“ čekají až v důchodu, tedy přibližně za 45 let? Až zvládnu státnice a najdu si práci, na dva měsíce volna v kuse můžu zapomenout. Kdybych aspoň dostával výplatu za chození do školy, asi bych o tak dlouhou dovolenou nestál, jenomže za vzdělávání musím naopak platit já. Být pohledná holka, mohl(a) bych pracovat jako modelka nebo hosteska a v zaměstnání si užívat i spoustu zábavy, cestování atp. Ale já nejsem pohledná holka. Takže musím zatnout zuby, poctivě vystudovat, rozeslat životopisy a doufat, že někdo bude mít zájem o čerstvého absolventa žurnalistiky.

Tvorbu našeho aktuálního rozvrhu hodin doprovázel nemalý zmatek. První verzi zveřejnilo vedení školy týden před začátkem zimního semestru. Verzi druhou o pár dní později. Neuplynulo ani dvanáct hodin a v informačním systému UJAKu se objevil třetí nástřel výuky. Rozvrh se měnil zhruba čtyřikrát před zahájením nového akademického roku a nejméně dvakrát ještě v jeho průběhu. Sotva jsem si vytiskl rozvrh pro lichý i sudý týden, hodil jsem ho do koše a z tiskárny už lezla aktualizovaná verze. Nakonec jsem usoudil, že bude lepší rozvrh hodin netisknout a chodit do školy náhodně; třeba se zrovna trefím do doby, kdy máme vyučování. To se ovšem v praxi neosvědčilo, a tak nyní spoléhám na značně proškrtanou a snad již konečnou podobu rozvrhu. 

V květnu jsem si byl jistý, že jsem pro svoji diplomovou práci zvolil vhodné téma. Jistota postupem času vyprchala, v současné době uvažuji o změně zadání. Stále váhám mezi dětskými domovy, kterým jsem se chtěl věnovat původně, a fotbalem, který je mi blízký a psát o něm by mě bavilo více. Čím déle budu rozmýšlet, tím méně času mi zbyde na samotnou tvorbu, tudíž bych tento problém rád vyřešil nejpozději do poloviny listopadu. Vedoucí DP mi schvaluje obě možnosti, ale musím důkladně zvážit všechna pro i proti. Nerad bych cokoliv podcenil. 

Zatímco v Praze i během tohoto školního roku zůstávám u Procházkových, v Senici na Hané mě čekalo stěhování. Obecní úřad mi vyměnil malý byt za větší, přičemž stanovil dobu určitou do konce září 2018. Bohužel, bez možnosti prodloužení nájemní smlouvy. Z toho plynou dvě fakta. Necelý rok mám jistotu střechy nad hlavou. Zároveň však mám cca deset měsíců na to, abych si našel vlastní bydlení a neskončil na ulici. Následující období bude velice hektické – brigáda, školní povinnosti, zkoušky, psaní diplomky, státnice, odchod z dětského domova, hledání práce a shánění nového bydlení. A to s nulovou šancí na získání hypotéky anebo větší půjčky. No, možná si zahraju hlavní roli v novém díle akčního filmu „Mission: Impossible“. Jestli se mi bude dařit jako hlavnímu hrdinovi Ethanovi Huntovi, nemusím mít obavy, všechny problémy hravě překonám. Pokud mi ale vlivem stresu vypadne zbytek vlasů, budu připomínat spíše Marka Vašuta než Toma Cruise. 

Státnicové zkoušky se zatím plíží za rohem, zato Vánoce už klepou na dveře. Minulý týden u mě začala důkladná příprava; přesněji řečeno, koupil jsem balicí papír. Dobrý začátek. Už jen pořídit dárky, sehnat a nazdobit stromeček, upéct cukroví, zvládnout předvánoční úklid… Hlavně všechno přežít ve zdraví. Tak šťastné a veselé!  

V novém bytě mě s otcem čekala spousta práce.

Na fotbal jsem nezanevřel. V listopadu jsem se vydal do Edenu na utkání Evropské ligy.

Podzimní procházka Prahou.