Časopis Zámeček děkuje a v čísle 143 se loučí s Petrem Kellnerem

Dostal jsem životní šanci. Rodinná nadace Kellnerových také dlouhodobě podporuje Zámeček

O úmrtí Petra Kellnera mě jako první informoval Pavel, můj dlouholetý kamarád z děcáku, který mě to ráno zaskočil naprosto šokující zprávou na Messengeru. Když jsem pak vstoupil na internet, černobílé fotografie a texty v minulém čase o osobnosti Petra Kellnera bohužel vše potvrdily. V tu chvíli jsem myslel jen na něj, na jeho rodinu a na všechny ty přátele, se kterými jsme vzájemně vděční za nejen finanční podporu jeho rodinné nadace The Kellner Family Foundation při studiu.

Zámeček na půdě Open Gate

Mezi těmito přáteli je také několik kluků a holek z dětských domovů, se kterými jsem se setkal při studiu na prestižním gymnáziu OPEN GATE, které rodině Kellnerových patří. Právě tady v začátcích mého studia proběhlo finální kolo celoroční soutěže čtenářů Zámečku společně se srazem naší dětské redakce. Ano, ve školním areálu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera jsme tehdy mohli soutěžit, sportovat a řádit v bazénu. Také jsem tehdy v Zámečku prakticky naplno začínal a po letech se do něj aktivně vrátil i kamarád František Berger (dříve DD Litovel a Olomouc). Společně jsme se do Zámečku natolik zamilovali, že jsme s ním zůstali až dodnes. A navíc oba pracujeme ve světě médií. Náhoda? Není určitě náhodou, že časopis Zámeček dlouhé roky podporuje také nadace manželů Kellnerových. Právě Zámeček nás všechny z dětských domovů spojuje a nabízí pohled do jiných děcáků, mnoho fotografií, soutěží, zajímavých projektů nadací a organizací a hlavně přináší příběhy, kterými se dá inspirovat v našich budoucích samostatných životech.

Z děcáku ke královské rodině

Petr Kellner dokázal spojit ty, se kterými se osud příliš nemazlil, ale i ty, kteří se narodili do šťastných i bohatých rodin. Zásadní však bylo, že jsme všichni v rámci studia na OPEN GATE dostali rovnou příležitost změnit nejen sebe, ale také své nejbližší okolí. Dostali jsme šanci vyrazit za svými sny. Naučil jsem se na OPEN GATE anglicky a španělsky, navštívil jsem díky škole Anglii, Rumunsko, Indii nebo Španělsko. A díky tomu, že na naší škole běžel celosvětový vzdělávací projekt pro mladé lidi Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (což byl manžel anglické královny, který před pár dny bohužel také navždy opustil náš svět), jsem měl možnost se opakovaně setkat se členy britské královské rodiny coby držitel zlatého ocenění DofE.

Vděčnost až do nebe

Cítím obrovskou vděčnost za podporu a zázemí, které mi OPEN GATE a nadace rodiny Kellnerových poskytla pro to, abych jednou v životě mohl být šťastný. Také díky podpoře dětského domova jsem se mohl stát absolventem tohoto úžasného gymnázia a být nadále stipendistou na vysoké škole. Zároveň jsem rád a děkuji za dosavadní laskavou finanční podporu od nadace manželů Kellnerových našeho časopisu Zámeček.
Upřímnou soustrast Vaší rodině. Petře, posílám Vám do nebe upřímné poděkování za nás všechny.
Lukáš Kotlár
absolvent gymnázia Open Gate
dříve DD Uherský Ostroh
--

Petr Kellner mi otevřel bránu do života

Bylo to zdrcující ráno. Po probuzení jsem se podíval na mobil a jako první zprávu uviděl, že po pádu vrtulníku na Aljašce zahynul podnikatel Petr Kellner. Zprvu mě napadlo, že jde o nepovedený aprílový žert, jenomže pak jsem si uvědomil, že je teprve 29. března a ne 1. dubna. Bohužel... Jako redaktor Olomouckého deníku jsem dostal příležitost zavzpomínat na muže, díky kterému jsem tím, čím jsem. Jelikož moje vzpomínky úzce souvisejí s dětskými domovy i Zámečkem, dovolím si mírně poupravený text sdílet také v našem čtvrtletníku a ještě jednou tak poděkovat panu Kellnerovi, jeho rodině i nadaci.

OPEN GATE jako únik z děcáku

Existenci miliardáře Petra Kellnera jsem začal vnímat v roce 2004. Tehdy za mnou do základní školy v Senici na Hané přijela sociální pracovnice a v ředitelně mi oznámila, že vzhledem ke špatné finanční situaci doma skončím v dětském domově. Zároveň mě však informovala, že v Babicích u Prahy vzniká osmileté gymnázium Open Gate, které od září 2005 dá šanci nadaným dětem i ze sociálně slabých rodin či ústavní výchovy. Měsíční školné ve výši 47 tisíc by prý hradila Kellnerova nadace. 

Při rozhodování, zda trávit většinu času v dětském domově, nebo na koleji v areálu s vlastním fotbalovým hřištěm, krytým bazénem a divadelní budovou, jsem neváhal. Po úspěšně zvládnutých přijímacích zkouškách jsem tak vyměnil základku za prestižní gympl. Bez nadsázky, nejlepší rozhodnutí mého života. I přes počáteční problémy nejen s angličtinou, která byla nezbytnou součástí studia na Open Gate, jsem v roce 2012 odmaturoval. Petra Kellnera jsem během té doby párkrát zahlédl v areálu školy, nikdy jsem si však netroufl ho oslovit a osobně mu poděkovat za šanci, kterou mi dal. Teď toho lituji víc než dřív.

Do novin

Zpočátku studia v Babicích jsem všem opakoval, že chci být traktoristou nebo řidičem kamionů. Nakonec jsem se rozhodl pro studium žurnalistiky; a byť jsem měl otevřenou bránu do zahraničí, zůstal jsem v České republice. I během studia Sociální a mediální komunikace na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze mě podporovala Nadace The Kellner Family Foundation (dříve Nadace Educa). 

Petr Kellner byl mým životním průvodcem a patronem. Kromě školy se naše cesty propojily ještě v jednom zásadním případě. Jak jistě všichni víte, nadace rodiny Kellnerových finančně podporuje i náš Zámeček. Hlavně díky tomuto časopisu, do nějž jsem psal střípky ze života v Open Gate, jsem se rozhodl pro novinařinu a současnou práci v olomoucké redakci Deníku. Nebýt však života v Open Gate, asi bych pro Zámeček a celkově pro novinařinu v sobě nenašel takové nadšení. 

Lidí, kterým pan Kellner pomohl stejně jako mně, je fakt hodně. Možná jste právě vy mezi nimi. Proto si dovolím za náš všechny poslat „tam nahoru“ jedno obrovské poděkování. SRDEČNĚ DĚKUJEME!

František Berger 
absolvent gymnázia Open Gate
dříve DD Litovel a DD Olomouc