Soukromé školy obohacují vzdělávání

Soukromé školství má u nás historicky trochu pošramocenou pověst. V 90. letech, kdy tyto školy začaly vznikat, totiž často platilo, že když jste ochotní platit, dítě nechají za všech okolností dostudovat. Myslíte, že toto povědomí přetrvává, nebo už se pohled změnil?

Dobrá otázka. Pokud bych se na to podívala z perspektivy celé České republiky, asi bych s vámi souhlasila, že takové povědomí v české společnosti přetrvává. Z pohledu mojí profese, která mi umožňuje bližší náhled do této problematiky, ale vím, že soukromé školství nabízí obohacení veřejného vzdělávání. Například u nás na škole je to program mezinárodní maturitní zkoušky, což tedy rozhodně není žádná „dávačka“, ve smyslu zaplatíš, tím pádem vystuduješ a odmaturuješ. Naopak! Nároky mezinárodní maturity IB (International Baccalaureate, respektovaný mezinárodní vzdělávací program, usnadňuje českým studentům přijetí na vysoké školy v zahraničí, pozn. red.) jsou velké a studenti potřebují motivaci, aby to zvládli. V České republice má každé dítě ze zákona nárok na vzdělávání, což je skvělé, ale každé dítě je jiné, mají různé dovednosti a schopnosti a je fajn tohle při výběru školy vyhodnotit. Ty soukromé mohou v tomto ohledu nabídnout jakousi alternativu. Samozřejmě není to pro každého, protože je to placená služba.

Jsou u nás rodiče ochotni platit za vzdělání?

Pokud jde o první stupeň základní školy, je vidět skutečně velká ochota rodičů za školu platit. Což je ostatně patrné i na množství škol, jež poskytují soukromé základní vzdělání a jež od roku 2005 vznikly. Skutečně jich není málo. Asi je to dáno tím, že když vypouštíte tu svoji šestiletou ratolest do cizího světa, chcete pro ni bezpečné prostředí a máte pocit, že za to potřebujete zaplatit. První stupeň základní školy je u nás postavený hodně komunitně, snažíme se o blízkou spolupráci mezi rodiči a dětmi, třeba v podobě setkávání na různých festivalech nebo společných akcích. Zcela jistě je ale spousta veřejných škol, které jsou skvělé. Vždycky je to především v lidech.

Už na gymnáziu vedeme studenty k vysokoškolské zralosti a samostatnosti, naším cílem je, aby byli sami zodpovědní za své studium.

Petra Dobešová

ředitelka školy Open Gate

No právě! Podle čeho jste tedy vybírala školu pro své dítě?

Zajímalo mě, jestli vede děti k tomu, aby se rády učily. To je schopnost, kterou mají děti bytostně danou, vrozenou, protože tady jsou od toho, aby se učily. Nejdřív sedět, pak stát, chodit, mluvit… a také se nebojí, že zakopnou a spadnou, že udělají chybu. Chtěla bych, aby škola nevedla děti do zajetí samých jedniček a odměn, co z toho plynou, třeba v podobě padesátikoruny od babičky za hezké známky. Aby se tolik nesoustředila na samotné známky, ale spíše na radost z učení a na to, aby se děti nebály dělat chyby. Výhodou je i menší počet dětí ve třídách, protože to umožňuje větší diferenciaci vyučování, tedy přizpůsobení toho učiva všem, tak jako je tomu u nás na škole.

V čem se vaše škola liší od jiných, ať už soukromých, nebo státních?

Myslím, že ta naše vždycky bude vyvolávat jisté emoce, protože propojujeme dva různé světy. Studentů, kteří si tu mohou dovolit studovat, a těch, kteří získali stipendium a školné jim platí Nadace The Kellner Family Foundation. Každý se přitom potýká s něčím jiným, a my se to snažíme skloubit. Přicházejí k nám děti s opravdu pohnutými osudy, které u nás doslova rozkvetou, a my je dovedeme k mezinárodní maturitě IB a ke studiu na vysoké škole. Někdo by mohl namítnout, že nám tam chybí ten střed. My jsme se rozhodli jít touto cestou a věříme, že umíme pracovat s oběma světy. I proto nám hodně záleží na tom, kdo tady pracuje, protože lidé zde musejí mít podobně nastavenou mysl jako vedení školy, aby bylo možné problémy řešit a posouvat se dál.

Jak si učitele vybíráte? Je těžké sehnat kantora, jenž splňuje vaše požadavky?

Nedostatek učitelů a stárnutí populace kantorů, který se propisuje do české společnosti, je fakt, co je samozřejmě vidět. Když Open Gate v roce 2005 začínala, ležel nám na stole štos životopisů. Dnes je zájemců z výše uvedeného důvodu podstatně méně. Na druhou stranu charakter naší školy láká učitele, kteří na sobě chtějí pracovat, takže i když je zájemců méně, jde o kvalitní uchazeče. Nové kolegyně a kolegy vybíráme ve dvou až třech kolech. Zajímá nás náhled na vzdělávání a jejich nastavení jako učitele. U zahraničních učitelů je to spíše věc rozhovoru a sbírání zpětných vazeb z předchozích škol, kde pedagog působil. České kantory chceme vidět učit, pokud to jde, protože je důležitá i ta chemie mezi učitelem a studenty a to, aby učitel nelpěl na tom, že má vždy pravdu, protože někdy toho studenti vědí víc než učitelé. Kromě kantorského řemesla nás ale zajímá i osobnost uchazeče, zda je týmový hráč, proaktivní a učení ho baví, protože když je zapálený, zapaluje i děti.

Jenže zapálení obvykle bývají mladí kantoři, ovšem ti zase nejsou tak zkušení.

Máme zkušené i začínající učitele, ale samozřejmě největší skupinu tvoří kolegyně a kolegové středního věku. Začínající učitelé do kolektivu přinášejí elán a nové pohledy, ale zároveň samozřejmě i jistou nezkušenost. Proto je důležitá spolupráce s ostatními kantory a propojení mezi nimi. Na čem si dáváme záležet, je vyrovnaný počet mužů a žen v učitelském sboru.

K čemu je to podle vás dobré?

Myslím, že jak ženský, tak mužský pohled studenty obohacuje. Obecně řečeno, chlapi mají tendenci nebrat si problémy tak osobně, ženy zase věci více řeší a prožívají je. Když oba tyto přístupy dáme dohromady, seskládají se v dobře fungující soukolí.

Vaše škola vychází z principů mezinárodní maturity IB. Co všechno to obnáší, kromě dosažení určitých vědomostí?

Například to, že už na gymnáziu vedeme studenty k vysokoškolské zralosti a samostatnosti, naším cílem je, aby byli sami zodpovědní za své studium. Součástí IB programu je například i vypracování eseje v rozsahu 4 tisíc slov. V jejím rámci musí žák formulovat hypotézu, prostudovat zdroje, odcitovat je, napsat, jaká má očekávání, a na závěr vyhodnotit a posoudit, jestli se mu podařilo hypotézu potvrdit, nebo ne, a proč. V průběhu psaní samozřejmě spolupracuje s učitelem, například mu esej může až dvakrát přinést na posouzení, ale je to pouze na studentovi, zda této možnosti využije. Pokud ne, je za výsledek sám plně zodpovědný, včetně rizika, že selže a práce se mu nepovede. Tyto dovednosti a schopnosti sebeřízení jsou dobrý základ pro další práci na vysoké škole, kde je podobný přístup.

Kdy je dobré s tím začít?

Po přechodu na gymnázium, tedy po dokončení páté třídy, si učení začínají řídit sami studenti. Často se setkáváme s tím, že by se rodiče rádi dál zapojovali do studentského života svých dětí, ale my jim říkáme, že tohle je další etapa, jež je důležitá a správná pro jejich osamostatňování, a je tedy potřeba, aby si školní věci děti řídily samy. Prima (6. třída druhého stupně základní školy, pozn. red.) z velké části představuje adaptaci na nový systém, proto máme jako nepovinný předmět Studijní a životní dovednosti, kde se žáci učí lépe si zorganizovat svůj čas, aby nedocházelo k prokrastinaci (odkládání úkolů a povinností, pozn. red.) a naučili se, že oni jsou ti, kdo nad sebou mají dohled. Pro podporu motivace a osobní odpovědnosti je důležité pochopit, že to dělají sami pro sebe. A s tím je spojeno i kariérní poradenství, s nímž začínáme pracovat už v sekundě (7. třída druhého stupně základní školy, pozn. red.).

Není to trochu brzy?

Vypadá to brzy, ale jdeme na to velmi nenásilnou formou. Například zveme rodiče, aby studentům představili svoje profese. Pro vyšší ročníky pořádáme Science Café, kam zveme přední vědce, aby představili svou práci. Na Career Fair se studenti setkávají se zástupci vysokých škol, kteří zde prezentují studijní programy. O zkušenostech se studiem v zahraničí přicházejí pohovořit naši absolventi. Dvě kolegyně se pak přímo věnují kariérnímu poradenství. Hledají v dětech jejich silné stránky a snaží se je spárovat s jejich sny, představami a schopnostmi. Děti to nejen směřuje k tomu, co chtějí dělat, ale najednou jim dává smysl dělat věci navíc, posiluje to jejich vnitřní motivaci, protože jim dochází, že vše, co dělají, dělají vlastně pro sebe.

Kapacita osmiletého gymnázia je 320 dětí. Sociální stipendium čerpá zhruba třetina z nich.

Petra Dobešová

ředitelka školy Open Gate

Kolika studentům platí školné Nadace The Kellner Family Foundation?

Kapacita osmiletého gymnázia je 320 dětí. Sociální stipendium čerpá zhruba třetina z nich. Podmínkou je, že tito studenti bydlí na koleji. Tím pádem můžeme podporovat děti z odlehlých částí České republiky, kde by každodenní dojíždění nebylo možné. Moje ambice do budoucna je, abychom měli v každém ročníku jedno dítě z každého kraje, tedy celkem čtrnáct dětí se sociálním stipendiem v ročníku.

Ostatní si ale musejí školné, jež není zrovna malé, platit sami. Lidem komplikuje život všeobecné zdražování. Myslíte, že kvůli tomu poklesne zájem o soukromé vzdělávání?

Nevím, nechci předvídat, byla by to z mé strany čistě spekulace. Máme ale za sebou první Den otevřených dveří v tomto školním roce a měli jsme historicky nejvíce návštěvníků. Samozřejmě nevím, zda se to odrazí i v přihláškách. To je těžké odhadovat, ale já ráda zůstávám optimista.

▲ Škola, která se snaží, aby do ní její žáci chodili rádi. Ať už jsou z dětských domovů, sociálně slabých rodin, nebo jim školné platí rodiče. „Kapacita osmiletého gymnázia je 320 dětí. Sociální stipendium čerpá zhruba třetina z nich,“ upřesňuje ředitelka Dobešová. Osmileté gymnázium a základní škola Open Gate v Babicích u Prahy. Instituci založili v roce 2005 manželé Petr a Renáta Kellnerovi.

„Zveme vědce, aby představili svou práci.“

▲ Ředitelka prestižní školy Open Gate Petra Dobešová. Instituce, kterou vede, sází na velmi osobní přístup ke studentům i jejich rozvoj. „Dvě kolegyně se přímo věnují kariérnímu poradenství. Hledají v dětech jejich silné stránky a snaží se je spárovat s jejich sny, představami a schopnostmi. Děti to nejen směřuje k tomu, co chtějí dělat, ale najednou jim dává smysl dělat věci navíc, posiluje to jejich vnitřní motivaci, protože jim dochází, že vše, co dělají, dělají vlastně pro sebe,“ vysvětluje.