Na jednotlivé předměty jsem se učil vždy večer před zkouškou. Díky svým poznámkám z přednášek a vzájemné spolupráci spolužáků šlo opakování látky i nabývání nových znalostí snadněji než jsem očekával. Tréma ovšem hrála svou roli, a tak jsem před každého zkoušejícího přicházel s pocitem neznalosti látky a totálního zmatku v hlavě. Část zkoušek probíhala ústně, část písemnou formou. U čtyř z devíti předmětů stačila „pouze“ zápočtová práce nebo splněná docházka.
Říká se, že první semestr na vysoké škole je ten nejobtížnější. Důležitý krok mám tedy za sebou. Do další části studia jsem vkročil po osmnáctidenním volnu plném zasloužené relaxace. V současné době uplynuly dva týdny druhého semestru. Během nich jsem si udělal obrázek o tom, jaké bude následující studium. Stejně jako v zimním období mě čeká spousta práce, nelehkých předmětů, ale i zábavné a příjemné chvilky. Nejvíce se těším na druhou část Úvodu do praktické žurnalistiky. V tomto předmětu se střídají tři vyučující a nemine nás mimo jiného i návštěva školního studia, kde se můžeme připojit k elitnímu televiznímu, fotografickému či rozhlasovému týmu. Osobně pokukuji po fotografování, které mi v novinařině bude obrovskou výhodou. Navíc v Open Gate jsem navštěvoval fotokroužek, takže hodlám pokračovat ve svém koníčku.
Trochu mě mrzí rozvrh hodin. Předměty nejsou ideálně rozloženy pro lidi, kteří by toužili po brigádě. Spousta mých kamarádů a spolužáků má nyní problém věnovat se své práci a studiu zároveň. Hledání si brigády tedy odkládám na další semestr, kdy stejně budeme muset mít povinnou praxi. Ve volných chvílích se tak budu věnovat fotografování a pracování pro časopis Zámeček.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION