Bakalářský tenis: Nevynucené chyby nahrály soupeři na smeč

Když jsem se v lednu konečně vyhrabal z hromady knížek a hory z nich vytvořených poznámek, dopsal jsem teoretickou část a v zápalu pracovitosti se okamžitě vrhnul na část praktickou. Dotazníky již byly vyplněné; stačilo zanalyzovat data, vytvořit grafy, každý z nich okomentovat a dopsat závěr. Netrvalo dlouho a přes čtyřicet stránek textu a grafů podléhaly odborné kontrole vedoucího BP. Verdikt zněl krutě, zato jasně: „Je potřeba rozšířit teoretickou část a získat více respondentů pro praktickou část, 122 lidí je málo.“   

Anotace

Nezbývalo nic jiného, než pomocí oficiální žádosti odložit odevzdání práce o 14 dní a vrhnout se na úpravy. Na mém stole vyrostla nová hromada knížek, jejichž obsah putoval skrze můj mozek a ruce přes klávesnici notebooku do wordového dokumentu. Do toho jsem rozesílal, tisknul a distribuoval desítky dotazníků, abych rozšířil svůj výzkum alespoň o sto respondentů. Dva týdny je spousta času, když si máte užít dovolenou nebo vymyslet dárek k výročí pro vašeho partnera. V případě dopsání BP však hodiny jakoby tikaly rychleji, zákeřněji. Blížil se deadline, nervozita stoupala, počet vypitých energetických nápojů se den ode dne zvyšoval. Až jedné vlahé noci, kdy venku začalo svítat a sluníčko rozrazilo noční mračna, se to stalo. František Berger odevzdal svoji bakalářskou práci! Sláva vítězům, čest poraženým.  

Jeden z grafů

Text mi však byl brzy vrácen, abych odstranil některé (zejména formální) nedostatky. Maličkost, která zabrala zhruba hodinu. Odesláno znovu. Jde se slavit? Ale kdeže… Vráceno znovu. Důvod? Chyba v názvu školy. Oukej, za ty čtyři roky bych si už mohl pamatovat, jak se moje škola jmenuje. Že celý název zní „Univerzita Jana Amose Komenského Praha“, přičemž právě ono město na konci v mém textu chybělo. Chyba z nepozornosti a únavy. A co hůř, to slovo tam bylo, dokud jsem nezačal upravovat styl písma a omylem ho nevymazal. Teprve po půl dni bedlivém pátrání, v čem ta hrubka může být, mi vedoucí bakalářské práce napsala, že v názvu univerzity chybí „Praha“. Směšná chyba a ještě směšnější fakt, že jsem na to za žádnou cenu nebyl schopen přijít. Opraveno, odesláno. Schváleno? Nene, to bych nesměl ve dvou případech použít v poznámkách pod čarou normální písmo namísto kurzívy. „Já nic, to ono samo! Nechte mě žít,“ říkal jsem si zoufale, když jsem již poněkolikáté upravoval teď již sedmdesátistránkovou bakalářku. Grafy a přílohy se samozřejmě nepočítají, takže čistého textu je zhruba šestapadesát stránek. Slušný výkon, obzvlášť když jsem tehdy už u páté stránky nevěděl, o čem psát. Vkládám elektronickou verzi své práce do Moggisu (školní informační systém) a odevzdaně čekám, co se bude dít.

Zatím se neděje nic. Odevzdáno, neuznáno, kontrolováno… Alespoň mám chvíli čas napsat tyto řádky, byť se zpožděním – omlouvám se, a odpočinout si od několikaměsíční psychické námahy.

Nevím proč, ale hlavou se mi honí myšlenky, jaké téma zvolit pro svoji diplomovou práci. Že bych jen tak z nudy začal psát diplomku už před státnicovými zkouškami? Ale no tak, jsem přece František Berger. Člověk, jehož jméno je synonymem slova prokrastinace. Ten, který celý život začíná fungovat až ve chvíli, kdy jej čas tlačí jako o dvě čísla menší boty. Mými protivníky jsou stres a únava, ale mé tempo je o to vražednější.

Malá část z knih, z nichž jsem čerpal

Dost už o škole. Všimli jste si, že se blíží jaro? Nejen astronomicky, ale i reálně. Pomalu přichází mé nejoblíbenější období – květen, červen. Člověk přestává myslet na školu, začíná si užívat teplé počasí, plánovat dovolenou, hledat brigády… Jakmile mi skončí semestr, konečně se hlásím do autoškoly. Po x letech jsem k tomu sám sebe dokopal. Pohybovati se v letních měsících po ulicích Olomouce zdá se býti pro chodce krajně nebezpečné. Ale nebojte, brzdu s plynem si nespletu…snad. Tohle léto by mohlo být v mém životě epochální.

Užijte si zbytek zimy a celé jaro, zejména Velikonoce. Klukům přeji spoustu vymrskaných vajíček a čokoládových králíčků, holkám co nejméně modré pozadí a bolestivé šrámy.
Budoucí Bc. řidič František Berger