Studium v Praze má spoustu výhod. Je na každém, jak toho využije

A to jsem ještě před pár lety prohlašoval, že bych v Praze bydlet nemohl, protože bych se z toho asi zbláznil. Tolik lidí, hluku a zmatku… No prostě nic pro mě, kluka z malé vesničky. Ale studentský život je plný zvratů a neočekávaných momentů, takže - ať už chci nebo ne - stal se ze mne Pražák.

Vždy jsem toužil vidět všechny památky tohoto města, zdejší známá místa a třeba i dosud neprozkoumaná zákoutí. Během studia na gymnáziu jsem sice absolvoval výlet do Prahy častokrát, ale člověk si přece jen vychutná to krásné panorama až když má více času a není kam spěchat. Tato touha mě ale opustila dříve, než jsem se tu stačil pořádně rozkoukat. Občas se vydám s fotoaparátem v ruce do pražských ulic a parků, ovšem památky a lokality, jakými jsou kupříkladu Karlův most, Hrad či Petřín, mě už nelákají. Jsem přece Pražák, můžu veškerá turisticky atraktivní místa navštívit kdykoliv. A to už není tak zajímavé, úroveň onoho kouzla a tajemna Prahy v mých očích klesla. Klesla, ale nikdy zcela nevyprchá, to vím jistě.

Nepatřím mezi ranní ptáčata, přesto jsem rád, že mi zase začala škola. Povinné přednášky mě párkrát do týdne vyženou z pelíšku už brzy ráno a já si tak užiji delší den. Zezačátku určitě budu opět nevrle bručet a přemýšlet, jak se vyhnout studentským povinnostem, ale postupem času si zvyknu. Navíc, blíží se léto. To se člověku hned radostněji vstává. K tomu všemu vyhlížím novou brigádu. Jednání je na dobré cestě. Nic závratného, pár hodin týdně práce z domu. I to však stačí k smysluplnějšímu prožití dne. Už minimálně šest měsíců se odhodlávám zavolat jednomu člověku, abych využil možnosti hrávat jednou týdně tady v Praze malou kopanou. Po maturitě jsem svůj milovaný fotbal téměř přestal hrát, a když se sem tam dostanu s míčem na hřiště, cítím hluboké nedostatky. Pravidelný trénink by mě dostal do formy. No, snad se k něčemu odhodlám dřív, než začnou kýžené letní prázdniny a já téměř na tři měsíce opustím hlavní město...