Nastal čas zařadit vyšší stupeň a sešlápnout plyn

Nicméně jsem si o Valentýnu vzpomněl alespoň na svou lásku ke studiu. Uchopil jsem do ruky rozvrh letního semestru a plakal. Byly to slzy štěstí i zoufalství, protože se dočkám zajímavé výuky, ale opět se nevyhnu ani kamerám a mikrofonu v našem moderním studiu. I když jsem si na trápení před kamerou už pomalu začal zvykat, pociťuji úzkost a strach. No co, na UJAKu jsem, řečeno vojenskou terminologií, už zkušený mazák. Tyhle maličkosti by mě neměly dlouhodobě rozhodit. Zbytek magisterského studia si chci užít a co nejvíce zpříjemnit, ať už to v praxi znamená cokoliv.

Letní semestr se rozjel ve velkém stylu. Na úvodní dvouhodinovce se nám představil starší sympatický pán ze Slovenska, jehož životopis obohacuje spoluzaložení televizní stanice Markíza či práce na TV Nova. Hned využil svých známostí a na další setkání k nám pozval mluvčí Seznamu.cz, která bez váhání souhlasila s uspořádáním besedy. Zadarmo, což prý u ní nebývá až tak časté! Následující den mě rovněž zaujala minulost vyučujícího. Režisér takových filmů, jakými jsou například Jan Hus, Sametoví vrazi, Skalpel, prosím! či Zánik samoty Berhof, nás učí televizní tvorbu, no není to paráda? Mé nadšení kleslo ve chvíli, když jsem si vygůglil jméno oné osoby. Dlouholetý člen KSČ(M), dokonce předseda této strany? Brrr, z toho mrazí. Hlavní však je, zda dokáže studenty motivovat a něco naučit. Snad na nás nebude ostrý jako srp a tvrdý jako úder kladiva.

Těší mě fakt, že už zřejmě znám jméno vedoucího své diplomové práce a tuším, o čem budu psát. Přišlo to nečekaně, když jsem v zimním semestru odevzdal seminární práci týkající se dětských domovů a časopisu Zámeček. Profesorovi se text líbil natolik, že by byl rád, kdybych téma rozvedl a věnoval se mu v diplomce. Na tuto nabídku mile rád přistoupím a v nejbližší době dořeším podrobnosti, abych už v létě mohl začít tvořit. S chutí do toho, půl je hotovo. Ale teď už pryč od vzdělávání…

Naposledy jsem ve svém příspěvku psal, že mě čekají závěrečné zkoušky v autoškole. A víte co? Já to dokázal, získal jsem řidičský průkaz! Instruktor mi vyčetl jen to, že během jízdy znásilňuji převodovku. Nevím přesně, co to znamená, ale zřejmě ho má jízda vzrušila i potěšila. „Teď už jen sehnat auto,“ snil jsem donedávna. Poctivě jsem brouzdal po netu a listoval tištěnými inzeráty, až mi do oka padla vcelku výhodná nabídka. Nejprve jsem se zaměřil na stařečka Favorita. Za 5 000,- na první dobývání silnic super, jenže pak přišla zmínka o EKO dani. Z laciné koupě by se rázem stala předražená investice, takže jsem se vrátil k inzerátům. Druhý pokus už byl úspěšnější. Během jednoho dne jsem stačil dojet vlakem poblíž Hranic na Moravě, prohlédnout si a vyzkoušet vůz, podepsat smlouvu, uhradit stanovenou částku, zajet na dva úřady kvůli přepisu a odjet domů již ve svém Fiatu Brava.

Fiaty se mi nikdy nelíbily, ale tenhle nevypadá jako krabice od bot a jeho postarší karoserii netrápí viditelné vrásky. A když sleduji italský fotbal, pojídám u něj pizzu nebo špagety, proč bych se nemohl vozit italským automobilem. Cestou z Hranic jsem ho málem pokřtil srážkou se zajícem, který se mým řidičským (ne)schopnostem posmíval v černočerné tmě uprostřed vozovky. Nechybělo mnoho a role se obrátily – silniční auto by skončilo na poli, zatímco by si zajíc polní lebedil na silnici. Naštěstí jsem se ušákovi fikaně vyhnul jak Krejčíř policejní zásahovce a ujel mu. První poznatek z jízdy – mé auto je mrštnější a rychlejší než zajíc. Do Prahy však nadále budu cestovat vlakem. Zaprvé je to pohodlnější, zadruhé si na tak dlouhou jízdu ještě netroufám. A zatřetí by mi na D1 nikdo nenabídnul kafe zdarma.

Pro následující týdny mám jasný plán. Věnovat se škole i brigádě, sledovat fotbal, užívat si jaro, vyřádit se na Matějské pouti a vyhlížet léto. Nejvíc se těším na začátek května, kdy náš časopis pro dětské domovy oslaví 20 let existence. Připravujeme velkolepou víkendovou akci pro děti i dospělé, která proběhne v Šumperku. Přítomna bude většina (doufám, že všichni) redaktorů Zámečku od jeho vzniku po současnost; a při té příležitosti budou mnozí z nich oceněni za svoji dobrovolnickou činnost. S tímto médiem jsem spojený už 10 let. Ohromná doba, během níž jsem získal cenné zkušenosti z oblasti žurnalistiky, navázal stovky kontaktů a užil si nespočet exkurzí, workshopů, besed a setkání. Chybět nebude ani festival, na kterém zahrají kupříkladu Voxel či O5 a Radeček. O pár dní později oslavím pětadvacetiny, skončí nám semestr… Cítím ve svých stárnoucích kostech, že letošní květen bude stát za to.

Za dveřmi je jaro, tak honem všichni otevřete, ať si ho můžeme užít!