Jolana Venenyová

Náš vzdělávací systém (a když říkám náš, tak nemám na mysli český systém jako takový, ale i systémy zahraniční) je postaven okolo úspěchů, prestiže, výjimečnosti. Onen systém podněcuje hledání těchto hodnot a odměňuje ty, což mohou dokázat, že jsou ti nejlepší z nejlepších. Nicméně, jednu věc, kterou jsem se za posledních šest let naučila je, že my, studenti, kteří objevujeme svět, potřebujeme pokoru.

Studenti, kteří se rozhodnou studovat v zahraničí na delší dobu jsou schopni najít dostatek informací ohledně nespočtu záležitostí, které se pojí se studiem mimo domovinu.

Třetí „Trinity“ semestr započal velice nenápadně. Ve skutečnosti se začátek připlížil vcelku nepozorovaně a máloco nasvědčovalo tomu, že se blíží poslední a nejnáročnější část roku.

Je za mnou první důležitá zkouška. Ačkoliv, oficiální zkouškové období ještě nezačalo, profesoři v našem oddělení se rozhodli, že není lepšího způsobu, jak nám zpříjemnit druhý semestr nežli zkouškou ze statistiky.

Už jsem tady v Oxfordu přesně měsíc a kvůli systému místního dělení akademického roku, tedy tří semestrů po dvou měsících to znamená, že jsem již v polovině prvního semestru!

Ač se poslední příspěvek mohl zdát tak trochu rozlučkový, ani mé studium, ani můj pobyt ve Velké Británii vůbec nekončí. Bude ještě nějakou dobu pokračovat, i když na jiném místě a s trochu jinou náplní.

„Krása jazyka spočívá v tom, že nikdy nemůže přesně vyjádřit to, co vystihnout chce. Je totiž nespojitý, tvrdý, takříkajíc digitální, a už proto, ale nikoli jen proto nemůže kompletně uchopit něco tak spojitého, jako je skutečnost, prožitek či naše duše. Což otevírá prostor nádhernému zápasu o vyjádření a sebevyjádření, který provází celou historii člověka, který nemá konce a dík němuž se vlastně znovu a vždy trochu jinak vyjasňuje či zpřesňuje všechno lidské, ba co víc, tímto zápasem se člověk stává teprve sám sebou.“ Václav Havel

Je to neuvěřitelné, ale tohle září bylo tím posledním začátkem školního roku zde v Dundee. A možná právě proto si se mnou okolnosti pohrávaly a zajistily, že první měsíc čtvrtého ročníku opravdu stál za to.

Po třech letech ve Skotsku jsem se toho naučila hodně. Překvapivě ale jde převážně o vědomosti ohledně místní kultury, národního koloritu a celkového přístupu k životu. Za tyto znalosti mi univerzita nejspíš žádný diplom neudělí, ale užitečné (minimálně v Británii) jsou určitě.

Druhý semestr třetího ročníku začal pěkně zostra. Už během prvního týdne jsem měla zadáno tolik práce, jako během prvního a druhého ročníku dohromady. Ale to mi nevadí – jako správně potrhlý student jsem si toho naložila ještě víc!

Poté, co jsem se vrátila na prázdniny zpět do Česka, jsem si užila krátkou dobu odpočinku a s nadšením se vrhla na svou první pracovní stáž. Tu jsem absolvovala na Krajském Úřadě Moravskoslezského kraje a užila si tak léta v plném pracovním nasazení, a co víc, nasbírala jsem mnoho hodnotných zkušeností v oboru mezinárodních vztahů, poprvé v neakademickém světě.

Je červen 2012 a já s údivem zjišťuji, že jsem ve Skotsku dva roky, a co víc, právě v polovině svého studia. Ovšem na rozdíl od svých kamarádů studujících v Anglii, kteří už příští rok obdrží své diplomy, na mě čekají ještě další dva roky esejí a zkoušek.

Sotva jsem si po příjezdu do Skotska zvykla na nové podnebí, (i když upřímně, zas tak odlišná ta česká zima od skotské letos nebyla – nudných 5 stupňů nad nulou a téměř žádný sníh) už se ozývá jaro, na které jsme všichni čekali a od kterého jsme si slibovali spoustu zábavy.

Druhý rok v Dundee začal poněkud překvapivě – ne špatně, přesto překvapivě. První týden po příjezdu vůbec nepršelo! Není to tak úplně běžné, proto si všichni, včetně mě, toto počasí rádi vychutnávali a trávili venku co nejvíce času – v knihovně byste našli pouze pár poctivců. Nicméně, ono nadšení ihned opadlo s příchodem typicky skotského šera a deště a my studenti jsme se mohli konečně soustředit na studium. (I když popravdě, když vás nerozptyluje počasí, tak se stejně hned najde něco jiného.)

Poslední tři měsíce v Dundee před ukončením akademického roku utekly až nečekaně rychle. Nečekaně proto, že jsem předpokládala, že zkoušky, hledání ubytování a balení budou jedny z těch méně příjemných a nudnějších věcí, které jsem během prvního ročníku na univerzitě musela zařídit. Nicméně opak byl pravdou a než jsem se nadála, čekala jsem na letišti s kelímkem kávy v jedné ruce a s kufrem v druhé na svůj (pro změnu zpožděný) let. Ale popořadě.

Mám za sebou pět měsíců na univerzitě a už jsem se docela dobře sžila s místním prostředím i systémem univerzity. Ač toho z počátku bylo hodně, nyní jsem se už dostala do studentského života – eseje, přednášky, eseje, semináře. Samozřejmě si ale vždy najdu čas na odpočinek – tenis, přátele či nakupování.

Poté, co jsem v květnu s vyznamenáním ukončila své středoškolské vzdělání a obdržela požadované výsledky z jazykové zkoušky IELTS, již nic nestálo v cestě mému nástupu na University of Dundee. Začátkem září jsem s nadšením odjela do Dundee, nejslunečnějšího města ve Skotsku (na což jsou místní náležitě hrdí), a začala tak zde svůj vysokoškolský život.