Nekonečné eseje

K tomu ke všemu jsem ještě stihla projít autoškolou a stát se tak plnohodnotným řidičem. (Přesto si na britské silnice stále netroufám a počítám, že to bude nějakou dobu trvat, než se tak stane) Taktéž jsem se letos rozhodla spolupracovat s neziskovou organizací Ligou Lidských Práv, pro kterou ve svém volném čase překládám materiály do anglického jazyka.

A samozřejmě jsem se opět, ostatně jako každé září za posledních šestnáct let, vrhla do studia. Třetí ročník započal vskutku rázně a po dvou měsících se nezdá, že by nastavené tempo mělo zpomalit. Eseje, reporty a povinná četba se oproti loňsku zdají být nekonečné. Procesy zadávání a odevzdávání úloh se na rozdíl od předchozích let, kdy se vyskytovaly v oddělených vlnách, zacyklily právě do tvaru ležaté osmičky. To ovšem neznamená, že bych si studium užívala méně než dřív – opak je pravdou. Předměty se konečně výhradně zaměřují na témata spojená s politologií a současným mezinárodním děním.

Tím nejdůležitějším tématem jsou letos samozřejmě americké prezidentské volby, které nás, studenty politologie, doslova pohltily. Diskuze, reporty a věčné dohady o budoucím presidentovi mne pronásledují téměř v každé hodině a upřímně se už nemohu dočkat oficiálního výsledku. Stejně netrpělivě už vyhlížím blížící se zkoušky, které se obě konají během dvou dnů, přesto se ovšem staly předzvěstí nadcházejícího volna a Vánoc. Už jen doufám, že letošní sníh bude načasován lépe než před dvěma lety, kdy jsem byla nucena posouvat limity své fyzické a psychické výdrže na edinburském letišti.

Když má spolubydlící zahlédla tuto hromadu knížek, které jsem si přinesla z knihovny, prohlásila: „Jolano, vážně by ses měla aspoň trochu bavit.“ Nicméně tvrdá práce a odříkání se vyplatilo. Esej dopadla na výbornou.