Slunce? Kdeže! Jen déšť a knihy…

Jenomže, ostatně jako každý rok, i letos jsme se přepočítali a místo dnů strávených na sluníčku jsme se dočkali leda tak zvýšeného počtu nocí strávených v knihovně.
Abych nepřeháněla, na zábavu je samozřejmě taky čas. Kupříkladu jsem se spolu s naším univerzitním tenisovým klubem jela v polovině února podívat na zápas Davis Cupu v Glasgow, který pro mě měl mírně patriotický nádech – proti britským tenistům se totiž statečně postavil národní tým Slovenska. Statečně, přesto neúspěšně; naštěstí všech deset slovenských fanoušků, kteří přišli své tenisty podpořit, se zdálo brát prohru sportovně a spolu se zbytkem arény si Davis Cup pořádně užili.
Ani studium mě tento semestr nezklamalo a opět nabídlo přehršel příležitostí k uvědomění si, že je stále co se učit. Historie – tentokrát se zaměřením na předválečnou Evropu, komparativní politologie – stejně zábavný předmět jako název samotný a konečně španělština, kde už se rýsuje viditelný pokrok jak v gramatice, tak v komunikaci. Zpestřením pro tento semestr je skupinová prezentace, která ovšem díky důkladné průpravě na Open Gate není ničím zvláště náročným a na rozdíl od svých spolužáků si ji víceméně užívám. Také mám již za sebou část zkoušky ze španělštiny a politologie, nyní už mě pouze čekají eseje a v létě samozřejmě závěrečné zkoušky.