Ne, nejsou to Bradavice!

Událo se tady toho tolik, že je těžké vědět, o čem psát jako první. Nejlépe bude tedy začít imatrikulací, která proběhla v duchu Harry Pottera (a jak můžete vidět na obrázku, když stovky studentů v hábitech chodí po městě jako je Oxford, tak to opravdu vypadá jako Bradavice). Pak jsem samozřejmě navštívila každou knihovnu, do které mám přístup a také jsem se seznámila s mnoha zajímavými lidmi. První semestr byl opravdu plný událostí a asi bych nezvládla vše napasovat do jednoho příspěvku, aniž bych vám je popsala tak, jak si to Oxford zaslouží. Proto spíš budu psát o těch nejzvláštnějších věcech, které jsem tady za první měsíc zpozorovala.

Róby
Už jsem se zmínila, že zde studenti nosí róby. Je to formální oblečení, něco jako školní uniforma, které studenti nosí při důležitých akademických událostech. To jsou především imatrikulace, zkoušky či promoce. Nošení těchhle rób je obzvláště skvělé, protože hlavně během imatrikulace má člověk pocit, že ho už čeká jen Rozřazovací klobouk, který vám poví, do které koleje patříte. Samozřejmě, to se neděje (nebo ano?), ale studenti pohybující se po městě v robách mezi století starými budovami je velice magický pocit. Není divu, že části filmů o Harrym Potterovi se zde skutečně natáčely.

Bod karta
Bod karta je pojmenována po Oxfordské hlavní Bodleian knihovně a je to univerzitní studentská průkazka. Možná vám přijde nudné číst si o studentské průkazce, ale tato karta je nejdůležitější majetek jakéhokoliv studenta. Možná že z počátku tato karta byla opravdu jenom knihovní průkazka (proto to jméno), ale dnes se okolo ní točí celý můj studentský život. Je nezbytná k tomu, abyste se dostali do tříd, do knihoven, do fitka a dokonce i do svého vlastního pokoje. Takže pokud si zapomenete svou průkazku na pokoji a jdete si uvařit do kuchyňky čaj, budete muset zajít na recepci, v pyžamu a s ručníkem na hlavě, aby vás pustili zpět. Je to opravdu zábava. Není to ale jenom o přístupech. Tuhle kartu potřebujete k tomu, abyste si v jídelně koupili jídlo, mohli tisknout v IT místnosti, či si vyprali. Zrovna včera jsem měla moment panické hrůzy, kdy jsem kartičku nemohla najít. Naštěstí jsem po pěti minutách zběsilého hledání v tašce, kartu našla, jak si hoví, tak trochu posměšně, v mé kapse. Docela tahle příhoda vystihuje nejen to, jak je Bod karta důležitá, ale i to, že jsem natolik unavená, že už nejsem schopna ani pořádně myslet.

Čtení
Pokud se důkladně podíváte na Bod kartu tak si všimnete, že je na ní napsáno “Jolana Venenyova, reading for MPhil in Russian Studies.” Tedy v překladu, že čtu na svůj titul. Mohli byste si říct, že se jedná o jednu z mnoha místních tradic, kterou se Oxford snaží odlišit od ostatních univerzit. Nicméně, to není pravda. Doslova se ke svému titulu musíte pročíst. Objem knih a článků, které jsem musela za poslední měsíc přečíst je naprosto enormní a řekla bych, že je dokonce i vyšší než to, co jsem přečetla za celý svůj poslední ročník na bakalářském studiu.

Řekla bych, že by to mohlo být pro zatím vše. Ano, hádáte správně, potřebuju se vrátit ke svému čtení a možná, pokud budu hodně zorganizovaná, tak se projdu do města a budu obdivovat naše kouzelné knihovny. Ze vnitř. Zatímco budu číst…