Zpět ve Skotsku

Co se týče mého studia – v prvním semestru jsem si zvolila Mezinárodní vztahy jako takové a musím říct, že to je doposud můj nejoblíbenější předmět za 15 let studia. Náš přednášející je absolutní špička a zároveň všechno dokáže vysvětlit lidsky a pochopitelně. Bez nadsázky musím přiznat, že se přednášek doslova nemůžu dočkat. Podobně je na tom seminář, kde jsme se spolužáky již stačili vyhlásit (samozřejmě fiktivní) válku. Také pokračuji ve španělštině, se stejnými učiteli jako loni - obě dvě naše učitelky jsou rodilé mluvčí, tudíž jsem nanejvýš spokojená. Už jsem stihla absolvovat jednu zkoušku z mluvení a na další se již připravujeme. Třetím modulem je historie, nazvaný Moderní Evropa (kterýžto ovšem svým názvem hodně mate, protože se jedná o Evropu 15. až 18. století, což pro většinu nehistoriků není úplně „moderní“) a výuka se soustředí především na práci s primárními zdroji, což zahrnuje čtení mnoha dlouhých, poučných a ne úplně zábavných textů.

Ve volném čase, kterého po odečtení všech těch esejí a čtení, není až takový přebytek, převážně hraji tenis (lépe řečeno se o to pokouším), a to i ve velmi nevlídném počasí. Ovšem po určité době jsem už začala považovat 10° za teplo a lehký déšť jako „not that bad“. Nicméně od počátku listopadu pobíhám po kurtu navlečená do tří vrstev, s šálou a rukavicemi. (Ano, jednou) Ve výsledku jsem na kurtu v průměru asi tak 6 hodin týdně, což si myslím, že mi mimořádně prospívá. A aby toho nebylo málo, tak se v únoru chystám spolu s univerzitním tenisovým klubem na Davis Cup utkání mezi Velkou Británií a Slovenskem.

Nicméně do února je ještě daleko a mne ještě čekají obtížné závěrečné zkoušky v prosinci. A poté snad i bezproblémová cesta domů.