Promoce

Přesto se v červnu budu muset rozloučit se Skotskem a s životem undergraduate studenta. Budu muset vyklidit svůj pokoj, vyhodit spoustu nahromaděných věcí a odevzdat svou studentskou kartičku. Loučení nebude jednoduché, přece jen jsem v Dundee strávila 4 roky svého života, našla si zde přátele na celý život a mraky se toho naučila.

Zdá se, že jedna ceremonie, kdy mně a dalším stovkám studentů během asi 3 vteřin předají diplom, je neadekvátní tomu, kolik úsilí a snahy mne ty čtyři roky stály. Na druhou stranu je onen diplom „First Class“ tedy v Čechách ekvivalent červeného diplomu a zůstane mi na celý život. Stejně jako vzpomínky a všechny ty věci, které jsem se naučila. Především schopnost ignorovat déšť v jakékoliv intenzitě a stěžovat si na počasí.

Závěrečná práce ve své finální podobě

Ale až v červnu odpromuji, začnu se připravovat na zcela novou etapu – Oxford. Od října nastupuji na University of Oxford, kde budu na St Antony’s college studovat magisterský obor Ruská a Východoevropská studia. Nedokážu ani popsat, jak moc se na Oxford a všechny ty knihovny a muzea těším. Jsem přesvědčena, že to bude o dost náročnější než dosavadní studium, ale o to vlastně jde.

Nicméně to bude opět po čtyřech letech obrovská změna. Prostředí, lidí okolo mne, studia a (víceméně) i jazyka. Začínám mít pocit, že celý můj život trávím soustavným stěhováním, cestováním, zvykáním si a pak zase odvykáním si. Bylo to tak s Open Gate, bylo to tak se Skotskem a bude to tak i s Oxfordem. Z větší části trávím svůj život koketováním s děsivými změnami, něčím, čemu se někdy taky říká „panic zone“. To je ten pocit, který máte noc před odletem, který vám vtíravě připomíná, že zítra až půjdete spát, tak budete úplně někde jinde, s lidmi, které jste nikdy předtím neviděli. Navíc na to budete úplně sami. Tenhle pocit ve mne den ode dne sílí, přesto si ho tak trochu masochisticky užívám a určitým způsobem se na onu předodletovou paniku těším.

Ale nejprve vzhůru na promoce!