Přesně v polovině

Upřímně mi to vůbec nevadí, svou univerzitu jsem si zamilovala (i když Skotské počasí je jedna z těch věcí, která mě stále nesmírně trápí) a odcházet se mi vůbec nechce. Ale to je ještě daleko a mám pořád dost času si Dundee užít. Ač to může některým znít šíleně – dobrá, je to šílené – tak si ze všeho nejvíc užívám onoho zkouškového stresu. Ne že bych byla extrémní masochistka se zálibou v memorování a čtení knížek nudnějších než telefonní seznam, to opravdu ne – já si zkouškové zamilovala, protože se dá použít jako výmluva k věcem, které by jindy lidé odsoudili povýšeným odfrknutím (a opatrně se ptali na vaše zdraví). Najednou je v pořádku sníst celou nutelu ve dvě ráno, povídat si se svým imaginárním psem nebo třeba vymýšlet způsoby, jak přesvědčit celou fakultu humanit, že zrovna vy ke zkoušce přece vůbec nemusíte. No a pak přijde poslední zkouška a (po náležitém odpočinku) se dostaví pocit, že to vlastně nebylo tak příšerné a všechen ten stres byl vlastně úplně k ničemu.

Zrovna v době, kdy už jsem byla doma po zkouškách, jsem se vydala navštívit Open Gate, abych svým bývalým spolužákům trochu přiblížila, jaký studentský život na vysoké škole vlastně je. A taky abych se podívala, jak se škola za poslední dobu změnila. Musím říct, že dvě nové budovy a jedna přístavba postavené během dvou let není zrovna málo a nemít doprovod asi bych si řekla o mapu.

Přestože bych ráda prázdniny proležela někde u moře s tequillou v ruce, přece jenom jsem si našla jiný, daleko užitečnější způsob, jak využít svůj volný čas. Během června jsem absolvovala stáž na Krajském úřadě Moravskoslezského kraje, oddělení mezinárodních vztahů, kde jsem pomáhala organizovat a doprovázet návštěvy delegací z různých zemí – kupříkladu z Ruska, Indonésie či Vietnamu. Stáž jsem si opravdu užila a taky nasbírala spoustu praktických zkušeností, které jsou stejně důležité jako mé milované zkoušky z teorie.

K narozeninám jsem od spolubydlících dostala tabuli, aby se mi lépe studovalo :)