30. 06. 2011
2 minuty čtení
Jak už jsem se zmínila, nejpodstatnější a zároveň nejnáročnější částí celého prvního ročníku byly závěrečné zkoušky, které vyžadovaly důkladnou přípravu, poněvadž výsledky těchto zkoušek tvořily ve většině případů 60 % celkové známky. Tudíž nic nesmělo být ponecháno náhodě a všichni studenti prvního ročníku trávili veškerý čas opakováním v knihovně a čtením (do té doby ignorovaných a “nesmyslných”) článků. Samotné zkoušky pak prověřily, co se studenti dokázali za druhý semestr naučit (ne pouze zapamatovat) a jak dobře dokážou naučená fakta a své názory prezentovat.
Výhled na Dundee z Law Hill
Konec zkoušek ale sotva znamenal konec starostí - ještě zbývala spousta nepříjemného zařizování, především hledání ubytování, které zpočátku vypadalo velice tragicky. Ovšem jak se říká trpělivost přináší růže a zanedlouho jsem našla krásný pokojíček v centru města, kde od příštího září budu bydlet i se svými přáteli. A tak jsem si poslední týdny v květnu už jen bezstarostně užívala volný čas, který jsem měla před odletem domů, a čekala na výsledky zkoušek. Samozřejmě jsem také musela vyřešit, zpočátku neřešitelný problém - co se všemi těmi věcmi, které jsem dokázala za celý rok nashromáždit? Knihy, nádobí či peřiny se asi sotva vlezou do 20 kily limitovaného kufru. Bohudíky se má spolužačka a nyní i má spolubydlící nabídla, že si své věci mohu nechat u ní a já se tak zbavila své poslední starosti. Poté už jsem si jen zabalila zbytek svých věcí, odevzdala klíče a vyrazila na známé edinburské letiště.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION