Eva Robert (Musilová)

V úterý 12.6.2018 se mi splnil můj sen, konečně jsem se po šesti letech dočkala vytouženého titulu MUDr. Byla to dlouhá, náročná ale i krásná a smysluplná cesta. Sen stát se lékařkou jsem měla už od raného dětství. Během mých předškolních a školních let jsem trpěla celkem častými infekcemi horních cest dýchacích a astmatem, díky tomu jsem byla poměrně často v kontaktu s lékaři a zdravotnickým personálem. Už v té době jsem se vždycky ptala: „Co mi budete dělat? Jak to budete dělat? Jak dlouho to bude trvat? Bude to bolet?“

Nikdy bych neřekla, že poslední měsíce studia medicíny budou jedny z těch nejtěžších, co se motivace ke studiu týče. Mám před sebou dvě poslední závěrečné zkoušky – jednu z chirurgie a poté úplně poslední zkoušku z interní medicíny.

Nejprve jen v rychlosti přiblížím, jak proběhlo mé poslední studentské léto. První dva týdny jsem strávila na povinné praxi z gynekologie a porodnictví v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Hned poté jsem odletěla do Norska, kde jsem strávila celé léto. Během léta jsem měla celkem 3 týdny praxe v krajské nemocnici – týden na oddělení onkologie a paliativní péče a 2 týdny na oddělení interní medicíny.

Letošní jaro bylo jedním z těch nejkrásnějších v mém životě. V minulém příspěvku jsem se zmínila o plánech ohledně naší svatby. Vzali jsme se 22. dubna, celý den byl naprosto úžasný a já mám stále ten pocit, že jsem snad nikdy nebyla šťastnější.

Letošní zimní semestr byl poněkud náročnější v porovnání se zimním semestrem ve čtvrtém ročníku. Před vánoci jsem totiž složila první státní zkoušku (celkem máme 6 závěrečných státních zkoušek). Jednoduše řečeno jsem strávila 2,5 měsíce před vánoci učením neurověd (neurologie, psychiatrie) – žádné víkendy, žádné volné dny. Musím ale říct, že to stálo za to. Po čtyřech letech jsem konečně prožila vánoce bez učení.

V říjnu jsem začala můj 9. semestr na medicíně (z celkových 12ti). To znamená, že mám před sebou poslední rok a půl v roli studenta.

Od začátku mého studia na lékařské fakultě jsem uvažovala o zapojení se do lékařského výzkumu.

Konečně začínám vidět to světlo na konci tunelu. Po zkouškovém, které skončilo v únoru, jsem si uvědomila, že už mi zbývá „jen“ 2,5 roku studia na medicíně. Najednou jakoby se mi změnil pohled na studium.

Čtvrtý ročník na medicíně je poměrně odlišný od těch předešlých. Konečně se cítím jako člověk, který se snad opravdu v „brzké“ době stane lékařem. Předchozí ročníky byly zaměřené více na memorování faktů než léčení pacientů.

Zdravím z nejzápadnějšího města v Norsku – Florø, kde se chystám strávit následující tři měsíce. Na konci září se doufám vrátím do Čech s novými zkušenosti z oblasti zdravotnictví, jelikož budu mít praxi v místním zdravotnickém středisku. Hlavním cílem je zlepšit mé znalosti norštiny, nebo spíše znalosti západní-norštiny.

Mám pocit, že mi ještě v krvi koluje značná hladina adrenalinu z poslední úspěšné zkoušky. Zvládla jsem jednu z nejobávanějších zkoušek studia medicíny - Patologii.

Na začátku července jsem strávila dva týdny na praxi v pražském Institutu Klinické a Experimentální Medicíny (IKEM) konkrétně na klinice Hepatogastroenterologie.

Ano, tahle věta by mohla shrnout celý můj druhý ročník studia medicíny.

Ano, je tomu tak, velice originálně Vám dnes oznamuji, že tři ze dvanácti semestrů mám za sebou. Co se mi za tento semestr přihodilo tak výjimečného, abych měla potřebu se s tím veřejně pochlubit?

Pomalu se blíží 5. vyučovací týden – mám za sebou 5 testů z anatomie a další studijní požadavky se kupí rychlostí geometrické řady. V žádném případě si nehodlám v tomto článku stěžovat na náročnost studia, nedostatek volného času a spánku. Spíše naopak, už před začátkem letních prázdnin mi bylo jasné, že mi škola bude po dobu tří měsíců chybět.

Poslední závěrečná zkouška je úspěšně za mnou a já se dnes loučím se statutem studenta prvního ročníku lékařské fakulty. Myslím, že nastal čas Vás obeznámit s tím, jak vypadá typický den studenta prvního ročníku.

Pět a půl roku nebo 6 letních a 5 zimních semestrů - přesně tolik mi zbývá k získání titulu MUDr. Očividně mám před sebou ještě dlouhou dobu studia. Říkám si, že jestli všechny následující semestry utečou tak rychle a bezproblémově jako ten zimní, který jsem právě ukončila, bude to asi nejrychlejších 5,5 let mého života.

Prvního října letošního roku jsem s nadšením (typického prváka) prošla bránou Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a zamířila k budově 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy - tím pro mě započalo nové a poměrně dlouhé (magisterské studium trvá 6 let) období studia na vysoké škole.