Poslední školní rok

Během šestého roku studia na medicíně musím splnit 4 státní zkoušky. První z nich je z pediatrie, tedy dětského lékařství, kurz pediatrie trvá čtyři týdny a zkouška se skládá ze 160 otázek. Věděla jsem s předstihem, že tato zkouška je jedna z nejnáročnějších, a proto jsem se začala učit během posledního týdne prázdnin. Musím se přiznat, že mi to připomnělo závěrečný rok na Open Gate. Během letních prázdnin jsem totiž pracovala na mé Extended Essay z biologie a strávila část léta v laboratoři na Open Gate. V obou případech se mi ale moje úsilí vyplatilo. Před pár dny jsem úspěšně zvládla státnici z pediatrie a dostala doporučení od přednosty kliniky pro děti a dorost, že bych se v budoucnu měla specializovat právě v oboru dětského lékařství.

Zbývající státní zkoušky jsou z gynekologie a porodnictví, chirurgie a ta úplně poslední zkouška v mém životě je z interní medicíny, tedy vnitřního lékařství. Představa, že se mi už za pár měsíců, (doufejme) splní jeden z mých velkých snů a já se stanu lékařkou, je nádherná. Po všech tě hodinách, dnech, týdnech, měsících a vlastně let prosezených s učením bude můj studentský život konečně u konce. Těším se, ale zároveň jsem si už teď vědoma, že mi to bude chybět, přes všechny nesnáze a těžkosti musím říct, že být studentem je vlastně krásné.

Ráda bych také zmínila, že během příštího léta si splním i jeden z mých dalších snů. Já a můj manžel se vydáme na dlouho plánovanou cestu do Afriky, kde je naším plánem zdolat Kilimandžáro. Během studia medicíny jsem zjistila, že potřebuji mít v životě pomyslnou rovnováhu mezi psychickým a fyzickým stresem. Jenom díky tomu zvládám každodenní stres, náročné přípravy a zkoušky samotné. Pokud totiž splním mé studijní a stejně tak tréninkové plány, pocítím jakýsi “pocit úspěchu“, který mě motivuje a pomáhá mi být ještě lepší. Po více jak pěti letech studia na medicíně mi ale došlo, že úspěchu člověk docílí pouze tehdy, pokud má stabilní základnu. Pro mě je touto stabilní základnou můj milující manžel a úžasná rodina, bez nich bych měla pouze “pocit úspěchu“, ale nikdy bych nedosáhla úspěchu samotného.