But first…I need to go study.

Studuji na 3. Lékařské fakultě, která jako jediná v České republice vyučuje anatomii a fyziologii najednou a pouze ve dvou semestrech (normální délka studia anatomie a fyziologie jsou 4 semestry). Nevím, zda-li je to pro studenty přínosem nebo ne a nehodlám to soudit. Z mého hlediska pouze vím, že jsem strávila 9 měsíců s knihami a prakticky nemám jiné vzpomínky než knihy, učení, škola, čtyři dny – Vánoce, jeden den – nový rok, tři dny – pauza mezi zimním semestrem. Myslím, že bych musela mít alespoň dva páry rukou, abych mohla spočítat, kolikrát jsem psala zprávu kamarádům, známým, bývalým spolužákům ale bohužel i rodině: Nemám čas, musím se učit.

Prakticky jsem ztratila přehled o dnech v týdnu, jelikož školní studovna je otevřena každý den nonstop.  Nejnáročnější období byla během takzvaných „necropsy courses“. Jednalo se o studium na pitevně, které bylo zakončeno ústní zkouškou. Během těchto týdnů jsme měli vyučování od 8 do13 hodin a od 13:30 do 18 jsme museli být na pitevně (účast byla povinná).  Po nocích (a v mém případě brzkých ránech) jsme se učili jak na test z látky, kterou jsme měli během dopoledne, tak na ústní zkoušku z piteven. Další náročnější období mi právě skončilo – příprava na závěrečnou zkoušku (anatomie, fyziologie, histologie, embryologie) z celého druhého ročníku.

Naštěstí se mé úsilí vyplatilo a já jsem dosáhla něčeho, co se mi nepovedlo myslím od 3. třídy základní školy – ukončila jsem školní rok s průměrem 1,0. I když, není to tak růžové, jak se na první pohled zdá. Povedlo se mi to jen díky tomu, že oficiálně máme ve druhém ročníku jen jednu velkou zkoušku a to tu závěrečnou, u které jsem měla opravdu velké štěstí. Během roku jsem zdaleka nebyla tak excelentní jako na závěrečné zkoušce. Ba dokonce jsem na některá přezkoušení musela jít na druhý termín, ano i to se stává. Každopádně je to za mnou! Nyní se můžu vrátit do normálního života – jet domů, vidět rodinu, věnovat se naplno studiu norštiny, užít si volný víkend a běhat!

Během tohoto těžkého roku se mi ale dostalo i pár velice zajímavých příležitostí, kterých se chystám využít během léta. Například praxe v Institutu klinické a experimentální medicíny, kde se zapojím do výzkumu týkajícího se ezofagitidy (chorob jícnu). Hned poté poletím na Barbados, kde mě čeká dvoutýdenní stáž v BayView Hospital. Na konci léta mě čeká dovolená – dvoutýdenní návštěva Norska, kde konečně budu moci procvičit mou, snad už mírně pokročilou, norštinu.

Doufám, že můj další (poprázdninový) příspěvek bude alespoň o něco více atraktivní.