Anežka Svobodová

Druhý semestr mého magisterského studia utekl jako voda, byl totiž plný nejrůznějších akcí, od svatby, přes zkoušky až po stěhování z Londýna.

Hlavní událostí, která vyplňovala můj volný čas v únoru, bylo připravování konference LED Forum o lokálním ekonomickém rozvoji. Tato konference je již tradičně součástí mého magisterského programu na LSE a rok co rok ji v půlce druhého semestru organizují studenti oboru MSc Local Economic Development.

I když je tohle můj poslední školní rok, mnoho jeho aspektů letos zažívám poprvé.

Poslední semestr pro mě byl nekonečně dlouhý a namáhavý, snad ze všech nejtěžší. Když se zpětně koukám do kalendáře, napsala jsem třináct esejí, udělala tři prezentace, vypracovala rozsáhlý business plan a ještě jsem složila závěrečné zkoušky. Nicméně tento semestr byl zároveň i tím nejvíce uspokojujícím a to především proto, že došlo k finálnímu zúčtování mé tvrdé práce v Exeteru. Za své úsilí jsem si vysloužila celkovou známku First, neboli jedničku, na kterou jsem asi stejně pyšná, jako jsem byla na tu jedinou velikou jedničku na vysvědčení v první třídě.

Druhý semestr letos v Exeteru začínal velmi brzy, první zkoušky jsem psala již čtvrtého ledna, takže jsem musela z České republiky odlétat již druhého a bohužel jsem se nemohla zúčastnit setkání OG absolventů, na které jsem se těšila. Na druhou stranu jsem alespoň měla to štěstí, že jsem v prosinci se stipendistkou Kristýnou Hříbalovou mohla navštívit vánoční besídku Open Gate, která byla velmi povedená a připomněla nám naše krásné roky strávené v Babicích.

Ani jsem si nestačila zvyknout na horké léto a prázdniny utekly jako by se jednalo o pár týdnů a ne necelé čtyři měsíce.

Druhý semestr jako obvykle utekl neskonale rychleji než ten první - nevím jestli to bylo přívětivějším počasím, nebo uvyklostí na rychlé akademické tempo, či snad očekáváním letních prázdnin, nicméně mám dojem, že po zimních zkouškách neuplynulo ani pár týdnů a hned byly vypsány termíny zkoušek letních.

Po Vánocích mě čekaly tři zkoušky, které se odehrály všechny v rámci jednoho týdne. Celkem jsem záviděla všem studentům, jejichž univerzity zkoušejí před svátky - nejenže nemuseli u štědrovečerní večeře rekapitulovat Hegemonic Stability Theory, ale hlavně se mohli na univerzitu těšit bez obav ohledně testů.

Hned po příjezdu do Exeteru mě přivítaly nejrůznější záležitosti pohlcující mou pozornost, takže jsem ještě mezi studiem a různými projekty neměla čas zastavit se a reflektovat svůj studentský život.

Letos na jaře se mi do rukou dostala velmi zajímavá kniha, která myslím poměrně přesně vystihuje mé dosavadní dojmy ze života v Británii.

Mojí první povánoční radostí bylo netradiční zakončení prázdnin prezentací o mé alma mater, Open Gate, před padesátkou terezínských páťáků.

Podzim bývá obdobím útlumu, kdy teplé a přívětivé léto začne pokradmu nahrazovat studená zimní ospalost. Avšak tomu, kdo nepodlehne prvnímu dojmu šedi, neunikne pestrá barevnost podzimu.

Ještě v pololetí tohoto roku bych neřekla, že jarní prázdniny strávím na Ibize, o to spíš v rámci studentské stáže. Díky mnoha náhodám jsem získala pracovně studijní pobyt, který se s klasickou stáží v kanceláři velké firmy nedá srovnávat. Naším úkolem bylo v jedné z neziskových organizací spolupracujících s místní vládou zkoumat dynamiku ostrovního trhu a následně plánovat rozvoj lokální produkce, která by ostrovu zajistila soběstačnost.

Kdybych měla napsat jediné slovo, které mi během uplynulých týdnů uvízlo v paměti a stalo se tak symbolem pro toto období, bylo by to slovo INVIGILÁTOR. Poprvé jsem tento výraz slyšela loni během IB zkoušek, kdy se jím označoval pan Marks. Tento název ho dočasně a v odlehčené formě opravňoval vykonávat to, čemu se profesionální invigilátoři oddávají naplno - kontrolování studentů během zkoušek, zda-li nepodvádí. V Česku tato procedura probíhala sice poctivě, ale přesto přívětivě, zatímco v Anglii byla neúprosně striktní.

Po dlouhých týdnech prázdnin přišel dlouho očekávaný okamžik odjezdu na univerzitu do Spojeného království. Po dokončení IB pro mě byly intelektuálně nenáročné prázdninové kratochvíle značně únavné. Těšila jsem se na psaní esejí, vysedávání v knihovně a především na poznávání jiných studentů s podobnými zájmy. V tento okamžik psaní blogu zrovna sedím v knihovně, která má k mé radosti otevřeno nepřetržitě, a po dokončení práce o třech vlnách demokratizace se jdu vrhnout na zhodnocení dojmů z uběhlých týdnů na univerzitě.