Ještě před nedávnem bych si nepředstavovala..

Jednou z věcí, na kterých jsme se podíleli, bylo zavedení farmářského trhu, který má za cíl posílit vztah obyvatel k místní produkci. Řešili jsme ovšem i opačnou stránku konzumace, a totiž likvidaci a recyklaci odpadů, které v současné době pro ostrovany představují znatelný problém. Konstruovali jsme teoretické modely řešení výroby a distribuce elektrické energie s přihlédnutím k možnostem různých přírodních zdrojů. Poslední víkend z těchto dvou týdnů jsem s jednou spoluúčastnicí anglické národnosti měla tu čest strávit s ředitelkou španělské pobočky Červeného kříže, což bylo také obohacující, neboť jsem se dozvěděla mnohé informace o problematice fungování humanitární organizace.

Během pololetních zkoušek jsem si nepředstavovala, že ty závěrečné přijdou tak záhy. První zkoušky pro mě byly poměrně vyčerpávající, neboť mi připadaly téměř srovnatelné s IB zkouškami, až na to, že podobný rozsah učiva se musel student naučit během pouhých 3 měsíců. Po jejich absolvování nicméně hned přišel další semestr plný nových předmětů. A po něm opět zkoušky! Ač ještě nemám výsledky, doufám, že budou uspokojující.

Po jarních prázdninách na Ibize bych si nemyslela, že zajímavá dobrovolnická zkušenost mě teprve čeká. A bylo tomu vskutku tak. Po dokončení zkoušek jsem odjela do nedalekého vzdělávacího centra Embercombe, kde jsem již během školního roku strávila několik víkendů dobrovolničením. Po dobu dvou týdnů jsem se podílela na chodu tohoto střediska pořádajícího vzdělávací programy s cílem seznámit mládež, ale i firmy a veřejnost s konceptem dlouhodobé udržitelnosti.

To, co jsem očekávala ze všeho nejméně, byly povodně v České republice, které mě přiměly vyměnit dobrovolnictví v Anglii za práci v Česku. Prázdniny pro mě tedy začaly dobrovolnickou brigádou s Adrou - s ostatními dobrovolníky, hasiči a vojáky jsem strávila týden vyklízením zatopených domů a pomáháním obětem povodně. I přes to, že jsme toho v tělocvičně, kde jsme byli všichni ubytovaní, moc nenaspali, věnovali jsme práci maximální množství energie a úsilí, díky čemuž se nám podařilo domy v přidělených obcích (Křešice, Nučnice a Okna) za týden téměř kompletně vyklidit a vyčistit od nánosů bahna. Ač se většinou jednalo o manuální práci, musím říct, že mi tento týden dal mnohem víc, než oba předchozí programy, neboť jsem konečně měla pocit, že dělám něco, co má okamžitý a reálný dopad. Navíc jsem poznala množství zajímavých lidí z mnoha oblastí (mezi dobrovolníky byly překvapivě zastoupeny všechny věkové a profesní skupiny) a v neposlední řadě jsem viděla, jak v praxi funguje koordinace krizového štábu.