Po zkouškách

V Exeteru je před závěrečnými zkouškami měsíc jarních prázdnin, které jsem si jaksepatří užila. Mezi zajímavé události jarních prázdnin rozhodně patřila návštěva plachtařských závodů ve Zbraslavicích nebo setkání studentů a absolventů britských univerzit na Britské ambasádě v Praze, které se neslo v duchu humoru Járy Cimrmana a Monthy Python. Bylo skvělé opět potkat některé z absolventů Open Gate, se kterými jsme se na akci sešli.

Když už jsem se skoro dostala do prázdninové nálady, byl opět čas vrátit se do Exeteru k učení. Dva týdny jsem proseděla při přípravách u stolu a po různých knihovnách, abych následující dva týdny mohla skládat zkoušky. Ač mě to samotnou překvapilo, ke konci jsem již byla se zkouškovým módem učení tak smířená, že mi po poslední zkoušce bylo až líto, že již nemohu pokračovat. Náhle se dostavil pocit prázdnoty a nenaplnění, který mě ovšem záhy přešel, když jsem si uvědomila, že mě nyní čekají prázdniny plné cestování, brigád a stáží. V polovině června už by měly být známy výsledky, tak jsem zvědavá, jestli mé vypjaté snažení přinese odpovídající známky.

Má první prázdninová aktivita ovšem nebyla zdaleka tak radostná jak bych si byla představovala - hned po poslední zkoušce jsem zamířila do centra dobrovolnictví, kde jsem spolu s Dorotheou vyplňovala risk assesments pro naši expedici do Etiopie. Až do pozdního odpoledne jsme zhodnocovaly nebezpečí a prevenci spadnutí nezajištěných břemen, risk povodní, teroristických útoků a odhalených cívek či zastaralého regulačního předpisu bezpečnosti, abychom později zjistily, že nám byl poslán špatný formulář. Tento se týkal studijních expedic, kdežto my jsme měly vyplnit formulář pro expedici dobrovolnickou. Pustily jsme se do toho tedy znovu, k našemu překvapení byl druhý formulář o několik desítek záludných otázek kratší. Přípravami expedice týmu Biosmart (o cíli projektu jsem psala v minulém příspěvku) jsem strávila ještě mnoho dalších hodin, ale rozepisovat se o detailech by asi nebylo pro čtenáře přínosné. Namísto toho zmíním jen tolik, že vše je na slibné cestě, letenky jsou zaplaceny, partnerská Adama University of Science and Technology je připravena ke spolupráci a my dolaďujeme technické propozice možných metod výroby dřevěného uhlí. Očkování proti žluté zimnici a vzteklině se také stihla a poslední, na čem pracujeme je poučení všech členů týmu o praktických aspektech cestování do dalekých krajin - pro některé nejmenované účastníky se zdá být nepochopitelné, proč by si neměli zabalit 30 kg bagáže tolerované aerolinkou do dvou kolečkových kufrů a proč je zbytečné brát si s sebou lahev pracího gelu. Já naštěstí díky expedicím Duke of Edinburgh Awards jisté zkušenosti s expedicemi mám (a po středečním školení na hodnotitelku expedic s panem Michalíkem je doufám ještě zvětším), takže snad budu moci ostatním být nápomocná.

Jednou ze skvělých zpráv poslední doby je, že se nám s týmem Biosmart podařilo vyhrát britské kolo grantové soutěže Unilever o nejlepší studentský sociální projekt, díky čemuž jsme obdrželi grant ve výši £500, který nám nepochybně usnadní naši cestu do Etiopie. Fotografie níže je z londýnské centrály Unileveru, kde jsme náš projekt prezentovali před porotou.

Mám-li letošní školní rok zhodnotit, byl nadmíru úspěšný. Z akademického hlediska jsem byla zatím všehovšudy nejspokojenější - předměty na sebe navazovaly a dohromady tvořily ucelený rámec. Mé působení ve studentských spolcích pro mě bylo rovněž obohacující, nemluvě o satisfakci z úspěchu s projektem Biosmart. Ač prázdniny teprve začaly, už teď se těším na příští semestr, který by měl být ještě podnětnější. Závěrem bych ráda poděkovala Nadaci The Kellner Family Foundation, za to, že mi umožnila prožít další skvělý rok na univerzitě, během kterého jsem se mnohému naučila.