Zkoušky, LSE a ekonomické experimenty

Přes veškeré mé obavy dopadly zimní zkoušky velmi dobře, mám stále průměr jedna, na britskou známku First. Největší strach mi naháněla zkouška z International Political Economy, což je v zásadě aplikovaný ekonomický socialismus – hlavní část kurzu zabíral Marx… Nicméně jelikož je Exeterská univerzita velmi liberální, přijala ve zkoušce i kritický pohled a já jsem díky dobré znalosti tématu dostala First. Hned po dokončení zkoušek jsem se vrhla na nové předměty, které jsou velice zajímavé. Jediným jejich nedostatkem je, že jsem si vybrala moduly hodnocené převážně na základě esejí, takže za tenhle semestr musím vedle několika prezentací a standardních úkolů odevzdat třináct dlouhých esejí, což je pro mě poměrně náročné.

Zkoušková hala s šesti sty studenty.

Velmi skvělou událostí počátku tohoto semestru bylo oznámení o přijetí na prestižní London School of Economics, kde bych se příští rok ráda věnovala studiu svého vysněného magisterského oboru MSc Local Economic Development. Jestli na LSE v září nastoupím, bude samozřejmě ještě záležet na mých závěrečných známkách a především na tom, jestli se mi podaří sehnat dostatečné množství finančních prostředků na nemalé školné a nákladný pobyt v Londýně. Nicméně už samotné přijetí považuji za potvrzení svých akademických výkonů a dobrovolnické snahy během mého bakalářského studia. Jsem nesmírně vděčná všem, kteří mi k přijetí, jenž považuji za veliký úspěch, pomohli – mimo akademické pracovníky zde v Exeteru, především nadaci The Kellner Family Foundation, která mě během mých dosavadních studií štědře podporovala a umožnila mi tento úspěch. Děkuji.

Zajímavou aktivitou, které se tento semestr účastním, jsou ekonomické pokusy ve zdejší behaviorální laboratoři. Většina z nich má za cíl sledovat, jak reaguje jedinec na situace ve skupině, aniž by mohl s ostatními komunikovat. Veškerá rozhodnutí musí tedy každý činit sám s předpokladem toho, jak se asi zachovají ostatní. Modelovým příkladem jsou experimenty simulující chování finančních trhů, kde celá skupina přispívá část svých kreditů k společnému cíli, přičemž výsledek závisí na jejich koordinaci a obvykle na dalším riziku – spolupracovat je tedy riskantní, ale potenciálně výhodnější, když se zapojí všichni a nedojde k uskutečnění možného rizika. Motivací pro účastníky je finanční odměna, která samozřejmě závisí na výsledku interakcí v simulační hře. Mě se zatím většinou podařilo vydělat si na dobrý oběd na campusu.

Experimenty pro mě mají kromě přínosu znalostí o testování ekonomických zákonitostí ještě další rovinu – tentokrát překvapivě morální. Některé experimenty, kterých jsem se zúčastnila, testovali, jak moc se účastník odváží podvádět vůči pravidlům, když ví, že sankce ho mohou postihnout pouze s omezenou pravděpodobností. Minulé pondělí jsem šla na experiment po přednášce předmětu Ethics & Organizations, který je mimochodem extrémně zajímavý a seznamuje studenty s různými filosofickými přístupy etického a morálního jednání v kontextu businessu. Velmi zajímavou case study byl například indický konglomerát TATA, který podle svých slov nedělá charitu, ale pomáhá společnosti jako součást svého business plánu (staví školy a nemocnice a plno dalšího z rozpočtu firmy, nikoliv ze speciálního CSR fondu jako většina ostatních firem). Na této přednášce jsme řešili situace, kdy může v businessu být opodstatnitelné podvádět, na reálném přikladu skotského vlastníka doků, který úplatkem zachránil zaměstnanost ve městě, ačkoliv za to byl potrestán věznicí. Vraťme se ovšem k experimentu, na který jsem po této přednášce šla. Byl o chování drobných podnikatelů při danění. Dostali jsme manuály, jak vyplňovat daňové přiznání a jaké položky a náklady si lze odečíst. Systém je to poměrně nejednoznačný, zejména v případě vozidel, kde je několik možností buď tarifně nebo po kilometrech, samozřejmě v závislosti na typu vozidla a mnoha dalších parametrech. Smyslem pokusu ovšem nebylo pozorovat, kdo se vyzná v danění, ale zjistit, kolik lidí si troufne odečíst vyšší než oprávněné náklady, neboť pravděpodobnost auditu byla jen 50%, přičemž při zjištění podvodu by byla uložena účastníkovi pokuta (pouze v rámci kreditů ve hře). Já jsem se samozřejmě po ranní dávce etiky rozhodla vyplnit dotazník dle svých znalostí poctivě. Měla jsem to štěstí, že mé formuláře auditovány nebyly, takže jsem ve výsledku dostala více kreditů, než bych si zasloužila, protože jsem ve skutečnosti některé údaje uvedla nesprávně vlivem špatného pochopení systému. Poučení z toho vyplývající je, že i přes neznalost možných dopadů situace se vyplácí jednat čestně a morálně.