Univerzitní podzim potřetí

Některé spolky a projekty jako by na mě v Exeteru doslova čekaly - hned první den jsem byla obeznámena se situací jejich vývoje a mohla jsem se pustit do práce. Jedním z nich byla i naše dlouho zakládaná československá společnost.

Během prvních týdnů byla definitivně Guildem (studentská organizace) afiliována Czechoslovak Society, na jejímž založení jsem pracovala již od roku 2012. Ne že by se v tomto mezičase nic nedělo - společnost se scházela neoficiálně, jen neměla přístup k výhodám poskytovaných Guildem, jako třeba zázemí, rozpočet nebo možnosti propagace aktivit. Nyní se ale už jako členka komitétu mohu starat o to, abychom se nejen scházeli, ale také rostli jako organizace, která propaguje českou a slovenskou kulturu mezi zahraničními studenty. Zatím se nám podařilo zorganizovat dvě všeobecná setkání, jedno sváteční posezení v rámci oslav státního svátku 28. října a také jsme se ve spolupráci s Ruskou a dalšími evropskými společnostmi podíleli na organizaci Halloweenské párty, kde došlo k propagaci naší společnosti a networkingu s ostatními zahraničními studenty.

Ráda bych zde vylíčila zážitek, kdy mi naše Czechoslovak society dovolila pocítit, že život se neubírá lineárně kupředu, ale ve spirálách. Je podzimní středeční večer a my po škole schůzujeme u dlouhého stolu a probíráme jednotlivé body agendy. Plánujeme školní kulturní akce na první pololetí: chce rada letos slavit Halloween, nebo spíš dušičky? Jaký je rozpočet a pro koho akce bude? Ondra Sitta vznáší podnětnou připomínku a já na ni reaguji... Počkat, tahle scéna dějící se v roce 2014 na univerzitě v Exeteru, se už stala přece v roce 2009 v Open Gate na zasedání studentské rady! Prožila jsem zcela reálné déjà vu, kdy jsem se během setkání československé společnosti vrátila 5 let zpátky na radu do OG. Ačkoliv to byl zážitek téměř totožný, kontext reality se mezitím stihl značně změnit: Ondra už není studentem v uniformě, ale zaměstnanec marketingové firmy v obleku a já už ho nepotkávám při cestě do jídelny na večeři, ale při cestě po Exeteru z univerzity a z práce. Čas letí. Ale každé setkání s lidmi z Open Gate ho naštěstí vrací zpátky.

Dalším spolkem, který na mě v Exeteru čekal, je má milovaná Out of Doors Society, kde jsem letos obdržela pozici Event Officer. Tato společnost, ač není přímo akademicky rozvíjející, je pro mě v jistém smyslu jednou z nejcennějších, neboť díky ní poznávám mnohé zajímavé studenty s podobnými zájmy, nemluvě o tom, že jsem na jednom z pochodů našla svého study buddyho na předmět Economics of Politics. Výlety netřeba komentovat, stačí se podívat na níže přiloženou fotografii, která je myslím vystihující.

V rámci dobrovolnické práce jsem si letos vybrala společnost Enactus, která zaštiťuje studentské projekty pomoci komunitě s uplatněním akademických znalostí studentů. Známým projektem je business consulting, kdy studenti ekonomických oborů pomáhají neprosperujícím lokálním podniků změnit strategii obchodu tak, aby zvýšili jejich zisky. Projekt, do jehož čela jsem se postavila, se ovšem netýká lokálního podnikání, ale rozvoje zemědělských komunit pomocí výroby a prodeje produktů z biouhlí, které nejenže pomáhá zvyšovat úrodnost půdy (a tím i výnosů), ale dá se také použít k výrobě briket vhodných jako ekologická alternativa jiných paliv, popřípadě také jako uhlíkový vodní filtr, což se ovšem musí ještě vědecky otestovat. Nyní před sebou se svým týmem mám velkou výzvu; během roku musíme uskutečnit výzkum a konkrétní plán nabídky pro farmářské komunity, abychom se v létě mohli vydat do jedné z cílových lokalit.

No a kromě těchto mimoškolních aktivit věnuji valnou většinu času především studiu, které mě letos mimořádně intelektuálně naplňuje. Možná je to tím, že jsem se konečně dostala za hranici obecných předmětů, možná jsem se jen naučila vnímat studium kontextuálně a propojovat si nové vědomosti s politickým a ekonomickým děním kolem sebe. Nejvíce ze všeho mě nyní těší studium politické teorie, kde se v jednom předmětu věnujeme teoretickému základu principů rozhodování (například teorie her); zatímco v druhém analyzujeme, jak reálné historické teorie (jako například institucionální liberalismus) převzaly tyto předpoklady a vystavěli na nich rámec vysvětlující soudobé dějiny. Nemluvě o tom, že na hodinách politické filosofie čteme Hegela, Marxe a Milla, abychom získali i filosofické porozumění stojící za vývojem dobové teorie. A to vše se nakonec prolíná s ekonomickou teorií, kde situaci zkoumáme sice z neoliberálního pohledu, ale zato jinými prostředky - matematickými a grafickými; což myslím dokresluje kompletní pohled na fungování mezinárodní politiky a trhů.

Zatím jsem se ještě nestihla ani na chvilku nudit - mezi školou a povinným čtením, kterého je letos opravu hodně (300 až 500 stránek týdně) se věnuji spolkům a univerzitním aktivitám, takže mi čas ubíhá opravdu překotně rychle. Přijde mi, že jsem zde teprve třetí týden, rozhodně ne třetí měsíc. Myslím, že je to tím, že mě letos škola opravdu baví.