Velkoměsto Londýn

Poprvé studuji na LSE. I když Exeter také patří mezi TOP univerzity ve Spojeném království, LSE je zkrátka výjimečné. Všichni z mých přednášejících jsou hvězdami svých oborů a učí nás poznatky z nejnovějšího výzkumu, tedy to, co se do kurikul ostatních univerzit dostane až za pár let. Můj vysněný obor Local Economic Development je ve skutečnosti ještě lepší, než jsem si ho představovala. Většina našich předmětů se zaměřuje na aspekty ekonomického rozvoje v malém, lokálním měřítku, tedy jednotek menších než region, například měst. Kromě vládních strategií rozebíráme především roli mezinárodního obchodu a partnerství s privátními organizacemi. Mimo tyto základní předměty ještě navštěvuji Urban Futures - kurz o plánování měst vzhledem k ideologii dané společnosti a o dopadech městské politiky na funkčnost společnosti. Dále se chystám na kurz o výzkumných metodách a o ekonomickém oceňování nevyčíslitelných položek, jako například přírodního prostředí nebo historických památek, což je potřeba pro analýzu cen a výhod jednotlivých strategií rozvoje.

Na LSE mě nadchl nejen můj obor, ale i moji spolužáci. Každý z nás 44 za sebou má specifické zkušenosti související s oborem, ale hlavně zkušenosti související s postupy v konkrétní zemi, což nám dává skvělou možnost porovnávat dopady různých strategií napříč zeměmi a kontinenty.

Poprvé žiji ve velkoměstě, což je po dětství stráveném na vesnici, mládí prožitém v campusu v Babicích a bakalářském studiu v provinčním Exeteru nové. Zpočátku mě množství londýnské dopravy děsilo a měla jsem neustálý strach, že mě přejede jeden ze zdejších 9300 červených autobusů, ale musím říct, že po měsíci jsem si již zvykla a naučila jsem se odhadovat, kdy lze silnici přeběhnout a kdy je lepší opravdu počkat na zelenou.

Po dlouhé době musím dojíždět do školy veřejnou dopravou, což je po procházce do školy v Exeteru a dvou minutách chůze v Open Gate nové. Ranní šlofík v autobusu do školy jsem si již oblíbila, nicméně cena dopravy je pro mě stále ještě traumatizující. Měsíční studentský kupon na autobusy, s nímž nelze jezdit metrem, stojí neuvěřitelných £56.9, což je oproti pražskému studentskému měsíčnímu kuponu na všechny dopravní prostředky za 260 Kč značně nákladné. Překvapilo mě i to, kolik lidí namísto utrácení za autobusy jezdí denně na kole (za hojné podpory ze strany města, které tuto alternativu propaguje). Ač cyklistice a ekologické dopravě fandím, sama bych se zde na silnici vedoucí do centra rozhodně neodvážila. Každý den obdivuji všechny ty odvážlivce, kteří se v houfech prodírají zácpou autobusů. Mou alternativou k přepravě autobusem je pěší chůze. Cesta autobusem k nám trvá okolo 45 minut ve standardní zácpě a mým novým rekordem je pěší cesta za 43 minut. Kromě panoramatických výhledů na řeku a město mi tahle aktivita dopřává pohyb, na který není jinak moc času.

Poprvé žiji ve městě, kde je uspokojivý výběr plaveckých bazénů. Jelikož plavání je mou další pohybovou aktivitou, užívám si, že v Londýně mohu provozovat bazénovou turistiku a mám za cíl navštívit každý týden nový bazén. Během prvního měsíce jsem otestovala čtyři, z čehož dva jsou dotované naší radnicí, takže se za vstup platí v přepočtu 18 Kč (Elephant and Castle a Camberwell Public Baths) a o víkendu jsou zdarma. Oba jsou nicméně jen dvacet pět metrů dlouhé a na můj vkus poměrně přehřáté. Třetí je venkovní padesáti metrový bazén London Fields Lido, který mě zaujal chladnou vodou, nicméně moji spolubydlící Kristýnu znechutilo množstvím zelených usazenin na dně. Čtvrtým je dočasný King’s Cross Pond Club, který má vodu přírodně filtrovanou živým ekosystémem. Už se nemohu dočkat, až se na jaře opět otevře devadesátimetrový venkovní bazén Tooting Bec Lido, který rozlohou největším bazénem v celém Spojeném království.

Poprvé bydlím v paneláku. Život v panelovém domě je jistě pro mnohé obyčejnou a nezajímavou záležitostí, pro mě ale představuje hotový zázrak, i když bych si to na základě estetických kvalit těchto domů nikdy nepředstavila. S Kristýnou, která také studuje magisterský obor na LSE, se nám podařilo sehnat útulný byt v Camberwellu, který sice není úplně nejblíž škole, ale zase má mnoho parků a především množství paneláků, včetně toho našeho, ve kterém vede teplovod a kde se platí teplo a voda paušálně. Těm, kteří nezažili zimu a šetření za poplatky ve studentských domech v Anglii asi uniká mé nadšení, nicméně těm, kteří to zažili musí být jasné, jaké je blaho mít vypnuté radiátory a i přesto pozorovat rtuť teploměru na   22°C (a co teprve, když je bez placení dalších poplatků zapneme…). O možnosti koupat se ve vaně „v ceně“ ani nemluvím. A výhledu na Londýn ze čtrnáctého patra se také nemohu nabažit.

A i když to bylo ještě před začátkem nového školního, ráda bych zde zmínila, že jsem dosáhla svého prvního akademického titulu. V červenci roku 2016 jsem měla promoce v Exeteru, kde jsem se rozloučila s univerzitou, přáteli a kde jsem konečně formálně zakončila svá bakalářská studia s diplomem na jedničku.