Život v království

Do království (používám tento název raději než Anglie, protože je v něm obsažena všudypřítomná monarchie a s ní spojený konzervatismus, díky kterému si Británie stále drží značný odstup od kontinentální Evropy) jsem se nakonec dopravila autobusem, neboť v momentě, kdy jsem se rozhodla koupit si letenku, byla její cena zhruba trojnásobná oproti ceně jízdenky. Nebudu lhát a tvrdit, že třicet hodin na cestě (osmnáct do Londýna, čtyři na Victoria Coach Station, pět do Exeteru a tři před odbočkou do Exeteru v zácpě na dálnici) bylo kdovíjak pohodlných, ale díky klimatizaci a Kindlu byla cesta přinejmenším snesitelná. Na exeterském autobusovém nádraží byla směrovka, že univerzita je vzdalená přibližně 12 minut, pročež jsem se rozhodla jít pěšky. Po hodině bloudění po městě a campusu se zdály mé dva kufry nekonečně těžké, ale díky milé pomoci studentských asistentů jsem se nakonec dostala ke kolejím s kakofonickým názvem Lafrowda. Předem jsem byla varována, že svým vzezřením mírně připomínají vězení, nezalekla jsem se tedy neomítnutých stěn a povrchového vedení elektroinstalace a v klidu jsem se ubytovala a seznámila s desítkou britských spolubydlících, s nimiž v bytě sdílím kuchyň a sociální zařízení. Díky tomu, že jsem “self catered”, při vaření neustále poznávám nová fakta o britské kuchyni: už dokonce vím, že do anglického pudiku se dává úplně všechno včetně klobásek, rozinek a vařených vajec.

První týden, zvaný Fresher’s Week, nám všem umožnil seznámit se, ač někdy v trochu divokém stylu, a zároveň představil neuvěřitelně širokou škálu aktivit, sportů a dobrovolnických činností nabízených univerzitou, Student’s Guild nebo lokální komunitou. Já jsem se zapsala do šesti spolků. Část svého času trávím s debatní společností, která je jednou z nejstarších a nejprestižnějších na univerzitě. Kromě debatního tréninku a nasledných turnajů s jinými univerzitami v království nabízi fantastické “show debates”, kde se každý pátek utkávají význačné osobnosti a debatují na nejrůznějši témata, načež studentské publikum hlasuje o tom, kdo je přesvědčil na svou stranu teze. Tento týden se bude debatovat teze “This House Believes Feminism Has Gone Too Far”. Tím, co přitahuje velké množství diváků není problematika sama o sobě, ale střet zainteresovaných osobností, které se rozhodně nebojí své pozice obhajovat. Feministická autorka a místní velkopodnikatelka se utkají s profesorem filosofie a představitelem církve svaté.

Kromě debatování se také občasně setkávám s West Slavic society, kde jsou zastoupeni Češi, Slováci a Poláci. Dále spolupracuji s dobrovolnickými spolky a s výletnickou a expediční společností. Během víkendů už jsem měla možnost zapojit se do dobrovolnictví v lokální komunitě. Nejdříve jsem pomáhala při čištění potoka a následně jsem vyráběla množství ptačích budek, které ubytují místní zpěvné ptactvo.

Díky výletnické skupině jsem poznala několik skvělých přátel, kteří mají podobnou vášeň pro pěší průzkum okolí jako já. Každý víkend podnikáme pochody po pobřeží, kde se necháváme okouzlovat mořem, racky a místními klimatickými podmínkami.

 Ano, pověstné anglické počasí je kapitolou samo pro sebe. Je obecně známo, že neustále prší, nicméně to na jihu Anglie není úplnou pravdou. Ono neprší neustále, pouze bez přestání existuje možnost, že pršet začne. Srážky se mohou objevit kdykoliv a prudký déšť za slunečního svitu není vyjímkou. Stavá se tak často, že vyjdete na přednášku za teplého a slunečného počasí, po cestě se přežene prudký liják, který pomalu přestává a než dojdete do sálu, zase svítí. Počasí je velmi proměnlivé, jak ostatně ilustruje přiložená fotografie pořízená na jednom z výletů. Průměrná denní teplota za poslední čtyři týdny byla srovnatelná s tou pražskou (přibližně 14 stupňů Celsia), nemohu si tedy stěžovat na zimu. Navíc teď, když začalo v České republice sněžit, zde stále zůstává příjemné teplo. Oproti všem očekáváním je poměrně teplo i uvnitř budov.

Letos v campusu po třech letech naštěstí konečně skončily stavební práce a my prváci si můžeme namísto hluku, uzavřených cestiček a stavební techniky užívat úžasné nové budovy. Kromě nového sídla Business School v přetechnizované Building: One je hlavní chloubou monumentální stavba Fora, která spojuje knihovnu s budovou Student’s Guild a poskytuje společný prostor, kde je centrum všeho dění.

Univerzita investuje miliony liber nejen do nových a technikou vybavených budov, ale také do různých podpůrných programů, jako třeba systematického rozvoje zaměstnatelnosti studentů, jazykových kurzů nebo spolupráce se zahraničními institucemi. Díky vysokým akademickým standardům, studentské spokojenosti a investicím do budoucího rozvoje byla začátkem letošního podzimu oceněna jako University of the Year britským periodikem Sunday Times, které každoročně sestavuje univerzitní žebříčky.

Nemohu srovnávat s jinými univerzitami, ale dosavadní dojmy ze studia v Exeteru mám víc než dobré. Kromě slovy těžko popsatelné atmosféry britských univerzitních campusů (budovy z červených cihel, stromové parky s veverkami, jezírka, podivínští profesoři) se mi velmi zamlouvá národnostní rozmanitost studentů (v Business School je zhruba třetina studentské populace místní a zbytek ze všech představitelných zemí světa), možnost strávit rok studia v zahraničí a dále široký záběr studia. V rámci Economics and Politics tedy studuji dějiny ekonomie, matematiku pro ekonomy, statistiku, systém bristké vlády, nauku o demokracii, disciplínu zabývající se výzvami problémů současného světa a samozřejmě také teoretickou ekonomii. Týdně mám zhruba 14 hodin, z čehož je třetina tutoriálů, kde se diskutuje o jednotilivých aspektech učiva. Tyto hodiny v malých skupinách mi připomínají předchozí výuku v OG mnohem víc než přednášky se stovkami účastníků, ač i během nich dochází k interakci studentů s profesory. Mým momentálním cílem pro první semestr je důkladné seznámení se se systémem výuky a především hodnocení, abych mohla dosahovat dobrých výsledků.