Michal Vinárek

Vždy jsem měl blízko k matematice. Bavilo mě vymýšlet vlastní vzorce a přicházet na kreativní řešení problémů. Když jsem k tomu přidal zálibu v počítačích, bylo mi jasné, čemu se chci v životě věnovat. Na gymnáziu jsem se k programování moc nedostal, učil jsem se však sám a nyní se tak cítím připraven na studium na univerzitě. Po prvním roce si budu vybírat mezi třemi zaměřeními. Nejvíce mě momentálně zajímá program Computer Systems, který má nejblíže k softwarovému inženýrství. Ve třetím ročníku potom získám praxi v oboru, jako součást programu “Cooperative Education“, kterým je univerzita v Limericku velmi známá.

Technika mě fascinuje už od mala. Pokud si dobře pamatuji, svůj první počítačový program jsem napsal ve třetí třídě základní školy. A byť šlo jen o jednoduchou kalkulačku v terminálu, už tehdy jsem si inženýrství zamiloval. Intenzivně jsem se tomuto koníčku začal věnovat o něco později, na osmiletém gymnáziu v pražských Vysočanech. Zde jsem ve spolupráci s dalšími lidmi ze školy zapojil do mnoha zajímavých školních i mimoškolních projektů. Mimo jiné jsem také ke konci svého studia začal podnikat. Zpočátku jsem se zajímal o všechny možné obory inženýrství, postupně jsem si ale oblíbil hlavně mikroelektroniku a s ní spojené softwarové inženýrství. V posledních letech svého středoškolského studia jsem se hodně věnoval i strojovému učení a umělé inteligenci.

Počítače jsou všudypřítomné a my programátoři dnes trochu "fušujeme" do všech ostatních oborů. Ať už lidé hledají zábavu, informace nebo si chtějí třeba jenom koupit lístek na vlak, využívají softwarové systémy vybudované pomocí mnohdy úmorné programátorské práce.