Vše ohledně bytu, stolu, internetu, běhání, a blockchainu

Co se tedy tento rok změnilo? Odpovědi typu „tento rok bude těžší než ten předcházející“ a „je nutné se dobře zorganizovat“ se dají určitě najít nejen v několika mých příspěvcích na blog, ale také v příspěvcích ostatních stipendistů. Pro mne byla největší změnou organizace všeho okolo univerzity. Nejlepší změnou bylo ubytování: poslední dva roky jsem pronájem z mnoha důvodů nechával na poslední chvíli – a také to podle toho vypadalo. Byt v druhém roce připomínal spíše brloh nežli byt, a byt ve třetím roce byl sice velmi pěkný a čistý, ale nacházel se na druhé straně města. Ani jeden nebyl příliš ideální pro studenta, který má jen několik přednášek za týden, během oběda si namísto koupě sendviče na campusu dojde zpátky na byt uvařit, a sem tam si potřebuje zaskočit zpátky na campus, aby udělal další část týmové práce. Tento rok jsem si, naštěstí, obsadil byt jen pár minut od univerzity na poklidnější ulici, s výhledem na hlavní budovu univerzity, na nedaleký park, a jakmile spadalo listí, dokonce i s částečným výhledem na budovy na břehu řeky Clyde (ano, jedná se o podkrovní byt); máme dokonce i úžasného landlorda. Co mne potěšilo ještě více je pracovní stůl – masivní dřevěný kus krásného nábytku. Ano, byl notně používaný, ale i přes jeho věk je v úžasném stavu a poskytuje mi dostatek místa na všechnu práci; abych byl upřímný, doteď jsem si nemyslel, že stůl může ovlivnit kvalitu práce … ale velmi očividně jsem se mýlil.

Ale bohužel, i s takto dobrým bytem jsme se nevyhnuli problémům: především s tím, co by většina studentů považovala za naprostou samozřejmost – s internetem. Jelikož jsme oba (já i můj spolubydlící) byli přes léto pryč a do Glasgow jsme se vraceli relativně brzo, internet jsme se rozhodli řešit až po příjezdu, a během chvíle budeme online. Ale co nás všechno nepotkalo! Prvně, byty v domě jsou, oficiálně podle Glasgow City Council, číslovány jako B/00, G/00, 1/00, a 2/00. (B = basement, tedy sklep; G = ground, tedy přízemí; náš byt má být 2/00, tedy první byt na druhém patře). Poskytovatelé internetu nám ale přichystali překvapení – všechny objednávkové formuláře specifikovaly byty jako 1, 2, 3, a 4. Abychom se ujistili, kontaktovali jsme předchozí nájemníky, kteří nám potvrdili, že máme objednávat jako „Byt 2“ i přesto, že bychom měli spíše být „Byt 4“. Dobrá tedy, objednávka vyřízena, aktivace za 14 dní. „Naštěstí je univerzita kousek, tak si na internet můžeme skočit na chvíli tam.“, říkali jsme si. O pár dní později jsme se dozvěděli, že byt pod námi si už internet objednal jako „byt 2“, přízemní byt se snažil objednat nejdříve na „byt 1“, tím však rušil kontrakt sklepnímu bytu, atd. Po vyjasnění číslování (byt pod námi se očísloval jako „byt 3“) jsme zrušili původní objednávku, a očekávali dodání objednávky na „byt 4“. Ale jelikož se někde v komunikaci stala chyba, v den dodání se obě objednávky zrušily, a my jsme tak byli opět bez internetu. Posledním hovorem se situace vyřešila, a my jsme následně, po 5 týdnech od příjezdu, konečně měli funkční připojení. Nikdy by mne nenapadlo, že objednávka internetu bude takovýto zdlouhavý proces; alespoň teď vím kam a komu zavolat pokud něco nebude fungovat.

A co tedy dělat, když je moc stresu z učiva v posledním roce a na bytě není fungující internet? Běhat. Glasgow se ukázalo být úžasným městem na běhání – jelikož máme byt ve West End, je to jen kousek k botanickým zahradám a říčce Kelvin, okolo které vede cesta. Pak stačí pokračovat až ke zdymadlům v Maryhill, a vydat se k centru okolo plavebního kanálu Forth&Clyde. Pak je to jen kousek zpátky do bytu skrz park Kelvingrove – celkem okolo 13 km, přičemž velká část cesty vede divočinou okolo vodních toků. Pokud se člověku nechce běhat po cestičkách okolo plavebních kanálů, stačí se obrátit na druhou stranu – po chvíli člověk doběhne k Riverside Museum, a pak se stačí vydat okolo řeky Clyde – a to okolo centra až ke Glasgow Green. A pokud to tělo dovolí, stačí okolo řeky pokračovat dále na Clyde walkway. A pokud ani v jednom případě nechce člověk běžet okolo vody, stačí si zaběhnout na Great Western road, jednu z hlavních silnic, která vede od centra, a od West End je v podstatě dlouhou čarou s mírnými kopečky. Nemusí se tak přemýšlet nad tím, kam se běží … jen se člověk nesmí po chvíli zapomenout obrátit a běžet zpátky.

Ale co člověka nutí běžet, co je oním stresorem? Jako minulý rok je univerzita o něco těžší a vyžaduje mnohem více koordinace času. Kupříkladu tento semestr jsem měl 3 týmové práce, na kterých jsem pracoval dohromady s 9 lidmi – a jen komunikace je velkým zatížením, přece jenom abychom se navzájem zkoordinovali, když každý má jiné předměty a závazky není nic lehkého. A navíc se k tomu musíme navzájem domluvit, co se bude dělat, kdo co bude dělat, a na kdy se onen projekt musí dodělat. Naštěstí mohu říci, že všichni jsme se nakonec dohodli a dokončili jsme všechnu práci včas.

„Počkat, snad už nepřichází konec příspěvku? A co něco o bakalářské práci?“ Velmi dobrá připomínka. Naše bakalářská práce není obyčejnou „dlouhou esejí“ a výzkumem (pokud někdo chce dělat jen teoretický výzkum, také může), ale očekává se od nás, že vytvoříme větší kus softwaru s dokumentací, odůvodněním, výzkumem, a praktickým využitím; a dostaneme na to až 50 stránek. Po mne osobně je to skvělá zpráva – namísto, abych se musel soustředit na počet slov, jsem omezen jen stranami. Zaplním je výzkumem na téma blockchainu, pomocí kterého se dá ve vysoce distribuovaném systému zaručit vzájemná důvěra bez centrální autority, a kde jsou všechna data poslaná systémem natvrdo zapsaná. „Bitcoin!“, možná si řeknete, „Takže bakalářská práce o Bitcoinu?“ Ano, částečně to pravdivé je – idea Bitcoinu je založená právě na blockchainu, ovšem idea distribuované důvěry nemusí být použitá jen na kryptoměny. Já se budu soustředit na prototypování systému kombinovaného uzavřeného a otevřeného blockchainu, kde je přístup do uzavřené části řešen bez centrální autority skrze otevřenou část systému; a jak zaručit, že budou data zachována i v případě napadení uzavřené části systému. Mohl bych jít více do detailů, ovšem obávám se, že by na to ani dlouhý příspěvek na blog nestačil … je to, přece jen, téma na 50 stránek.

A jak to vypadá s plánováním po ukončení studií? I mezi smrští deadlines jsem se nad tím zamýšlel, a nakonec jsem si podal přihlášku na pozici Corporate Technology Full Time Analyst (tzn. „Analytik korporátní technologie na plný úvazek“) v JP Morgan, a již se těším na zcela jistě nadcházející pohovory. A pokud nic podobného nevyjde, stále je otevřená cesta nezávislého vývoje jako developer na samostatných projektech … takže naštěstí plánování na delší dobu není ničím, co by mne nějak zbytečně ještě více zatěžovalo, protože mám dostatek možností na výběr. Takže se uvidí, jak to všechno dopadne … přece jenom ještě před sebou mám druhý semestr.