Švédský stůl myšlenek

Na jednu stranu jim závidím, že svá studia dovedli do zdárného konce, ovšem na druhou stranu lituji toho, že jejich čas na univerzitě možná tímto skončil. Osobně si velmi užívám precizně vybalancovaný program sestavený z učiva, práce, a sociálních aktivit; na druhou stranu se těším na to, jak nabyté vědomosti použiji v praxi. Svým způsobem se děsím budoucnosti – stačí se podívat zpět a vidím rovnou cestu, jejíž konec je tak krásně logicky zakončený v současnosti, ovšem pokud se podívám do budoucna, vidím jen náznaky mnoha cest, po kterých se mohu vydat.

Náznaky cest mohou nastínit i to, co se teoreticky může v budoucnu stát – i malá myšlenka, které se v jednu dobu zdá nepravděpodobná či dokonce neuskutečnitelná, se může postupně přetavit v cosi reálného a začít žít vlastním životem. Mysl je vždy plná různých scénářů a návrhy cest, kterými se může budoucí život ubírat. A ten nejlepší aspekt? Jeden z těch scénářů, který může vypadat nedosažitelně, se může stát realitou.

A jak přemýšlím nad koncem bakalářského studia, přemýšlím i nad samotným posledním rokem – bude složitější než rok předchozí? Budu ho dostatečně zvládat, anebo se se vším tento rok vypořádám lépe? Na co bych se měl připravit, jaké nemyslitelné situace mne očekávají, a jsem připraven všechno perfektně zvládnout? Popravdě je jen jedna odpověď na všechny otázky – počkat si na konec čtvrtého roku. Momentálně jsem ukončil třetí rok s 2.1 Honours, a pokud se jedna z cest, která je stále možná, stane realitou, onen 2.1 degree se stane 1st class. Uvidíme.