Michaela Zemachová

Rozhodli jste se, že chcete studovat ve Skotsku? Skvělá volba! Naše národní zvíře je jednorožec, máme zde více ovcí než lidí (ano, opravdu). V roce 2015 and 2016 jsme byli nejlepším státem v Evropě pro LGBTQ+ práva. Když zde studujete, máte přístup k menstruačním produktům zdarma, a nevolíme tu konzervativce.

Vůbec netuším, jak se to stalo, ale je to víc jak čtyři roky, co jsem napsala svůj první článek.

Tak je to tady, čtvrtý a poslední rok univerzity.

Už tu máme skoro konec června, semestr je definitivně u konce a nyní to budou téměr dva týdny, co jsem dokončila svou první univerzitní praxi. Vzhledem k tomu, že jsem v podstatě touto praxí poslední tři měsíce žila, tak si myslím, že bude nejlepší, když se s vámi podělím o své poznatky. Tato praxe byla v neziskové organizaci pracující s menšinovými rodinami, novými migranty a uprchlíky, a protože jsem byla naprostý nováček a nikdy předtím jsem s lidmi v profesionální praxi nepracovala a ještě k tomu jsem měla panickou hrůzu z telefonování (jako každý správný mileniál), tak si umíte představit, jak nervózní jsem byla. Nervózní, ale taky natěšená a odhodlaná si z této příležitosti vzít vše, co můžu.

V Edinburghu nám konečně začíná jaro, což by obvykle znamenalo, že své dny budu trávit v nejbližším parku nebo na procházkách po městě (a okolí). Tento rok je každopádně všechno trochu jinak, jelikož jsem minulý pátek oslavila konec svého pořádného studentského života a v pondělí začala svou první plno-úvazkovou praxi—takže sbohem bohémský živote, vítej dospělosti! Ještě před pár týdny jsem si utahovala z kamarádů, kteří již pracují a chodí spát před půlnocí, ale teď sama usínám v jedenáct a probouzím se v sedm ráno (nebo se alespoň snažím s pomocí minimálně čtyř budíků).

Už od prvního ročníku na univerzitě mě všichni varovali, abych si užívala studentského života, dokud můžu, neboť po druháku už nebude čas vůbec na nic. Podle popisků od starších studentů a profesorů třetí ročník je strávený v knihovně s kupou esejů, a ještě více čtením akademických spisů, čemuž se mi nikdy nechtělo věřit. Nejenom, že jsem si neuměla představit, že by se najednou o tolik změnily nároky, ale taky jsem se nikdy nenaučila poslouchat ostatní, všechno si vždycky musím zkusit po svém. A tak jsem se rozhodla, že do třeťáku nastoupím na půl úvazku jako Resident Assistant, a taky jako president a pokladník dvou univerzitních klubů—to víte, abych toho neměla málo.

Určitě se všichni shodneme, že červen byl vydařený měsíc— na Netflixu vyšla druhá řada Queer Eye, Panic! At the Disco vydali nové album a já se konečně rozhodla, že zase trošku pocestuji po Skotsku. Organizace Grassmarket Community Project každé léto pořádá pobyt na ostrově Mull, a protože jedna z jejích priorit je zahrnout studenty do svých projektů, spojili se tak s naší univerzitou (konkrétně oborem Social Work a univerzitním kaplanstvím) a pozvali pár studentů, aby se k nim právě na tento výlet přidali. A já jsem samozřejmě nemohla odolat.

Nacházíme se přesně v polovině druhého semestru a musím říct, že začínám mít docela hodně práce. Až do teď jsem nevěřila lidem, kteří mi říkali, že druhý rok bude rušnější než ten první, hlavně proto, že první semestr se nezdál mít o nic náročnější než prvák. Teď když se ale blížíme k Honours rokům, tak práce nějak magicky přibývá, a tak nějak si uvědomuji, že další dva roky asi budou přece jenom trochu jiné než ty první dva.

Blíží se konec prvního semestru mého druhého roku na univerzitě, což znamená, že je čas Vás opět obohatit vším, co se děje v mém životě studenta. Vzhledem k tomu, že jsem svůj první rok věnovala především usazení se v novém městě a zvyknutí si na univerzitní život a způsob výuky, přišlo mi, že bych se během svého druhého roku měla věnovat trochu víc jak univerzitní, tak edinburské komunitě.

Dobrý den, vítejte zpět! Dnešní článek bude celý o tom, proč jsem se rozhodla stát se ‚RA’ a jak se mi to povedlo.

Vítej zpátky, drahý čtenáři. Dnešní článek Vás seznámí s životem edinburského studenta, univerzitou a také Edinburghem samotným.

Po dokončení IB zkoušek v květnu tohoto roku na mě čekaly tři měsíce prázdnin plné očekávání IB výsledků a poté očekávání nástupu na univerzitu. Nikdy jsem si nemyslela, že měsíce můžou ubíhat tak pomalu bez esejů, testů a různých jiných úkolů, na které jsem během posledních sedmi let na Open Gate byla tak zvyklá.