Setkáme se v Mull

Přestože jsem pro Grassmarket celý semestr dobrovolničila, vůbec jsem nevěděla, co od tohoto výletu očekávat (částečně i proto, že nám toho před odjezdem ani moc neřekli). Proto jsem byla naprosto unesena, když jsme se po pětihodinové jízdě vlakem, hodině na lodi, další hodině v autobuse a poté ještě třiceti minutách chůze dostali k nádherné mořské zátoce obklopené jen kopci, dvěma starými rybářskými kamennými domy a ovcemi (a samozřejmě také ovčími exkrementy).

Tato malá komunita názvem Camas se skládá z několika lidí, kteří zde po většinu roku žijí a pořádají program pro různé hosty (od dětských táborů až po rodiny). Jejich misí je převážně pochopení sebe sama, své spirituality a budování bližšího vztahu s přírodou, což je zřejmé, když v Camas strávíte několik dní. Jediným zdroj energie je větrná elektrárna o jedné turbíně a pár solárních panelů, všechna podávaná jídla jsou vegetariánská a z většiny pochází z jejich zahrádky, kde pěstují zeleninu a ovoce a každé ráno a večer se všichni sejdou na chvilku sebereflexe. Musím říct, že když jsme přijeli, tak jsem byla ohledně těchto sebereflexí poněkud skeptická, protože mi nepřijde reálné, aby lidé začali vážně polemizovat o svém životě a problémech na povel. Každopádně, i když pro mě tato sezení úplně nebyla, někteří členové Grassmarket Projectu uvítali tuto příležitost s námi sdílet jejich životní příběhy.

Během tohoto týdnu stráveném na Mullu jsem měla šanci poznat spoustu zajímavých lidí, ale dva z nich mi opravdu utkvěli v paměti. První z nich byl muž, kterému mohlo být kolem padesáti let. Jeho život se točil kolem jeho mladé dcery, pro kterou chtěl být dobrým příkladem. I přes celoživotní problémy s depresí, bezdomovstvím a další traumatické zážitky, tento člověk si za svůj cíl dal motivovat ostatní otce, kteří mají problémy, aby svůj život vzali zpátky do svých rukou pro své děti. Dalším člověkem byla transgender žena zhruba ve stejném věku, která se s námi otevřeně dělila o své životní zážitky a udělala nám obrázek o tom, jaké to bylo vyrůstat jako transgender člověk v době, kdy se o těchto věcech veřejně nemluvilo.

Přiznám se, že jsem byla poněkud zaskočena lidmi, kteří se nebáli být zranitelní a ukázat svoji ‚slabou‘ stránku, protože já dodnes nerada řeším osobní záležitosti s (cizími) lidmi, takže jsem odjížděla poněkud inspirovaná. Přece jenom, ve zranitelnosti je síla a všichni bychom si měli vzít příklad z těchto lidí a jednou začas si taky dovolit být zranitelnými.