Všude dobře, doma nejlíp

Tak třeba jsem měl možnost se díky škole podívat do Španělska na nezapomenutelný a jedinečný kongres žonglérů z celého světa. Co následovalo dál? Romantické a tajemné prostředí Francie vytvořilo zázemí workshopu klaunů a mimů, které mi přineslo tvrdě získané zkušenosti pro další uměleckou práci, ale i dobrý pocit z vytvořeného díla. A jak už jsem řekl „do třetice…“ aneb „třešinka na dortu“ byla poslední zastávka letošního roku, moje rodná zem Česká republika.

Stáž Cirk La Putyka

Strávil jsem zde tři fantastické týdny terminováním v cirkusovém kolektivu Cirk La Putyka. Jeho umělecký ředitel Rostislav Novák je velmi vstřícný a milý člověk se silným smyslem a zápalem pro cirkusové umění. Umožnil mi v době mé stáže využívat neomezeně prostory Cirku, kdykoliv to bylo možné. Byl jsem přizván a účasten u několika vedených tréninků a workshopu s mexickým strapsovým umělcem Frankem Alvarezem.

Po dlouhé době se mi dostala příležitost a vlastně určitá svoboda v rozhodování, kdy jsem měl prostor se věnovat tréninku a cvičení, tak jak jsem to já sám cítil a chtěl. Tréninkovou halu jsem využíval s respektem vůči jejím omezením a rozvrhu. Samozřejmě nastaly i situace, kdy byly prostory plně vytížené a já nemohl využít jejich pohostinnosti. V tu dobu přispěchali na pomoc moji dobří přátelé z Cirqueonu, kde jsem začal svoji cirkusovou cestu a moc rád se tam vracím.

Během stáže jsem obvykle začal svůj den žonglováním. Je to dokonalá cesta, jak probudit mozek a motorické schopnosti. Dále následovalo zahřátí těla, které je také nutno probudit. A to vše z jednoho velmi důležitého důvodu, aby později nedošlo ke zranění.

Závěsná akrobacie a žonglování

První dva týdny jsem upnul svou pozornost na technické strapsové tréninky a studii propojení této disciplíny s žonglováním za účelem vytvoření jednoho celku, což vnímám jako důležitý krok pro můj budoucí růst. Strapsová technika je pro mě jako závěsného akrobata velmi důležitá. Věřím, že pokud budu mít kompletní kontrolu nad svým tělem, tak mi to umožní tvůrčí volnost a odkryje více možností. Můj technický trénink trvá přibližně dvě hodiny a má tři fáze. První fáze se skládá ze specifických strapsových cviků, aby moje tělo posílilo a já mohl přistoupit k těžším prvkům. Druhá fáze je zaměřená na různé triky a jejich provedení. To znamená, že naučit se nový kousek nebo formaci je jedna část, ale následovně je potřeba toto vše přenést a převést do každé buňky vašeho těla. Musíte mít jistotu, že naučenou věc uděláte vždy s lehkostí a elegancí, aby ji bylo možné použít na jevišti. Třetí a poslední fáze je kondiční a protahovací. Je to několik cviků pro fyzickou zdatnost a formu, aby tělo ze sebe vydalo poslední zbytky energie a síly, jež je následováno zaslouženým vydechnutím, protažením a pořádným uvolněním.

Jak už jsem zmínil, během prvních dvou týdnů své stáže jsem věnoval hodně času také studii kombinace žonglování a strapsů. Na této studii pracuji od minulého roku, a i přesto, že jsem jen v začátcích, snažím se objevit možnost, jak obě disciplíny spojit, jelikož jsou mi velmi blízké. Vidím ve svém záměru příležitost na vytvoření nového odvětví. Baví mě, a vždy mě bavilo, vymýšlet a zkoušet nové věci.

Sólový projekt o bolesti

Poslední týden mého pobytu v České republice jsem se zaměřil na vytvoření svého sólového projektu, který je součástí mého studia a předvedu ho ve škole. Hlavním tématem bude pojednání o bolesti a jaký má dopad na člověka a umělce. Že může představovat i jakési pojítko mezi lidmi.

Nakonec bych rád zmínil úplně ten největší zážitek z pobytu v mé rodné zemi. V druhém týdnu stáže přijel na několikadenní návštěvu mexický strapsový umělec Frank Alvarez. Je to člověk, kterého jsem vždy toužil poznat, ale na to, že bych s ním mohl někdy trénovat jsem si ani netroufl pomyslet. Mé zjištění, že se nejen mohu zúčastnit jeho workshopu, ale i trénovat pod jeho odborným vedením, bylo naplnění jednoho velkého snu. Dva dny tréninku s Frankem, co je víc? Toto je můj důkaz, že sny se mohou plnit a nejlépe v době, kdy to nejméně čekáte. Možná to zní jako klišé, ale vždy je v životě na co se těšit a z čeho mít radost, i když o tom můžeme mnohdy pochybovat.

Teď ještě zvládnout poslední zkoušky, secvičit a předvést skupinovou show a hurá do čtvrťáku!