Když jsem na konci loňského srpna vyjížděl z Prahy směrem na Kodaň, moc jsem nevěděl, co očekávat. O Dánsku jsem měl načteno, co se dalo, ale na stěhování se do jiné země se přece jen úplně připravit nedá. O to víc, když právě Dánsko není kdovíjak vyhlášená a frekventovaná lokalita pro české vysokoškoláky, jako je tomu třeba u Spojených států nebo Velké Británie.
Program jsem měl připraven hned po příjezdu. V den, kdy jsem po dvoudenní cestě do Dánska dojel, mě čekalo převzetí klíčů k bytu a cesta na hlavní kampus, kde mě čekal seznamovací den pro náš studijní program General Engineering. Nejprve jsem si samozřejmě nebyl schopen na vlakové zastávce koupit jízdenku, a když jsem konečně dojel na kampus DTU (Dánské technické univerzity), nabral jsem další zpoždění, protože jsem se na mezi více než stem budov na sto šesti hektarovém pozemku okamžitě ztratil. Nakonec jsem ale př ece našel správnou budovu a po prvních dvou semestrech studia už se na kampusu ztrácím jen občas.
Jiří Antoňů
Dost ale o počátečních zážitcích. Po roce v Dánsku už jsem si na hodně věcí zvyknul a rád bych teď shrnul věci, které jsem se za tu dobu o této severské zemi dozvěděl.
Struktura studijního programu je velice podobná českým bakalářským programům. Trvá tři roky a pro získání titulu je potřeba získat 180 ECTS kreditů a napsat bakalářskou práci. Struktura semestru už se ale liší. Každý semestr se skládá z prvních 13 týdnů, ve kterých probíhají přednášky a cvičení a student zpravidla získává 25 kreditů. Toto je zakončeno zkouškovým obdobím, kde musí student pro každý předmět složit ústní či psanou zkoušku, anebo obhájit semestrální práci. Psané zkoušky ale tvoří valnou většinu.
Je také dobré dodat, že mezi studijním a zkouškovým obdobím není žádný mezičas na studium a je proto potřeba studovat průběžně v rámci studijního období. Domácí úkoly v průběhu těchto 13 týdnů jsou také velice časté.
Zkouškové období pak trvá asi měsíc a po něm následuje třítýdenní projektový kurz. V rámci tohoto období pracují studenti na projektu ve skupinách o 4 až 6 lidech a kurz zpravidla není zakončen zkouškou, ale odevzdáním projektu a reportu a případná ústní obhajoba. Tato část semestru má pak hodnotu 5 kreditů.
Většina Dánů souběžně se studiem pracuje. Školní rok začíná na začátku září a končí v závěru června: je tedy delší než ten český. To umožňuje studentům pohodlně pracovat alespoň den a půl týdně. Studentské práce jsou tu tedy poměrně časté a většina firem obdobné pozice nabízí, i když v rámci bakalářského programu je obtížné najít si specializaci v oboru – k té se většinou dostávají až studenti magisterských programů. Pro zahraniční studenty má ale práce pro dánskou firmu ještě jednu výhodu, a to proto, že pokud pracují alespoň 13 hodin týdně, teoreticky se kvalifikují pro SU, což se dánský státní příspěvek pro studenty. Je nicméně nutné podotknout, že pravidla tohoto grantu jsou nejasná a pro zahraniční studenty je často obtížné jej dostat.
Základním dopravním prostředkem každého Dána je kolo. Cyklisty uvidíte v každém měsíci a za každého počasí úplně všude. Celé Dánsko má výborný systém cyklostezek a na kole je možné se pohodlně dostat naprosto kamkoliv. Cyklostezky jsou navíc velice bezpečné, všechny křižovatky počítají s prostorem pro cyklisty a cyklostezka je zpravidla vyvýšená nad zbytkem silnice.
Jiří Antoňů
V kombinaci s koly, hlavně na větší vzdálenosti, jsou velice oblíbené příměstské vlaky, takzvané „S-tog”. Ty jezdí i ve značné vzdálenosti od centra Kodaně každých deset (ve špičkách pět) minut, a i uprostřed noci jezdí nejdéle jednou za půl hodiny. Síť těchto vlaků vybíhá paprskovitě z centra Kodaně do pěti směrů, je tedy bohužel relativně neefektivní dostávat se z jednoho paprsku sítě do druhého. Jinak jezdí ale vlaky skvěle na čas i za špatného počasí a mají vyhrazená místa na kola, takže se do každého vlaku vejde třicet až padesát kol.
Kodaň má také výbornou síť metra. To jezdí každých 2 až 5 minut a má po centru města čtyři linky, z nichž jedna je okružní. Jezdí na čas, a i o víkendu má relativně krátké intervaly.
O autobusech už se toho moc hezkého bohužel říci nedá. Nedá se na ně na 100 % spolehnout, hlavně za špatného počasí mívají zpoždění desítky minut a není naprosto neobvyklé, že autobus prostě vůbec nepřijede. V rámci užšího centra města jsou ale často frekventované autobusy relativně použitelné.
Co se pak týče aut, disponuje Dánsko dobrou silniční infrastrukturou, a kromě Öresundského a Storebæltského mostu jsou všechny silnice bez mýtného. Je nicméně třeba si dát pozor na to, že jakmile má člověk permanentní residenci v Dánsku a chce řídit auto přivezené v Česka, musí si ho buď v Dánsku zaregistrovat a zaplatit daň, která může být až 80 % z ceny vozidla, nebo zažádat o výjimku, kterou ale není jednoduché získat a platí pouze jeden rok.
Z toho, co jsem slyšel, se toto nevztahuje na zbytek Dánska, nicméně situace s bydlením v Kodani je bohužel velmi špatná. Bytů je nedostatek a cena pokoje ve sdíleném bytě začíná i daleko mimo centrum města na asi 4000 dánských korunách (v přepočtu zhruba 13 500 Kč) za měsíc. U soukromých bytů je pak obtížné se dostat pod 9000 DKK (asi 30 000 Kč).
Kodaň má několik asociací pro pronajímání bytů a kolejí studentům, čekací doby u těchto asociací můžou ale být jakékoliv od půl roku do tří let. Dánské školy navíc posílají rozhodnutí o přijetí pozdě a půlroční čekací doba je proto pro první rok naprosto nereálná. U těchto asociací je ale velkou výhodou cena, protože se u levnějších kolejí lze sehnat vlastní pokoj na koleji asi za 3000 DKK (cca 10 000 Kč).
Jiří Antoňů
Další věcí je dánský zákon o pronájmu, tzv. „Lejeloven”. Dánsko dává vlastníkům bytů hodně práv a minimálně na začátku je obtížné se v nich vyznat. Ze zálohy, kterou nájemce při podpisu smlouvy platí (a která je mimochodem relativně vysoká, většinou třikrát měsíční nájem), se dost často platí profesionální úklid, a dokonce i opotřebení vybavení bytu. Je navíc obvyklé a zákonem povolené platit ze zálohy při vypovězení nájmu 14 dní navíc, při kterých už ale nájemce nesmí v bytě bydlet, aby měl majitel čas na potřebné opravy.
Poslední věcí, na kterou je dobré si dát pozor, je registrace permanentní residence v Dánsku. Tu musí občan EU provést, pokud se v Dánsku zdržuje déle, než tři měsíce. Nejprve je potřeba vyplnit formulář na stránkách Úřadu pro mezinárodní nábor a integraci SIRI. Po asi měsíci pošle úřad pozvánku a následně je třeba dostavit se na některou pobočku osobně. Na základě potvrzení, které tento úřad vystaví, je pak třeba přijít na úřad s rozšířenou působností podle místa bydliště, kde provedou zápis do registru obyvatel a vystaví číslo CPR (dánské rodné číslo). Tady také zřizují MitID, což je dánská digitální identita občana, s jejíž pomocí se přihlašuje do daňového portálu, dánské datové schránky Digital Post a dalších vládních systémů.
Je dobré myslet na to, že registrací čísla CPR je rezident zaregistrován do systému dánského veřejného pojištění, a protože je nelegální být pojištěný ve dvou státech EU najednou, je potřeba pozastavit to české. Po šesti měsících se také Dánsko stává daňovým domicilem rezidenta a je tak potřeba zde danit všechny své světové příjmy.
Poznámka závěrem: Podotýkám, že samozřejmě nejsem právník, takže je dobré brát veškeré výše uvedené informace s rezervou…
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION