Věřil, chtěl, dokázal. Mladík z Valtířova studuje ve světě, našel se v chemii

Prvním stupněm základní školy ve Velkém Březně Jan Hrebík doslova proletěl, často převyšoval i žáky z vyšších tříd.

„Od první třídy jsem měl individuální vzdělávací plán, takže jsem se mohl vzdělávat nad rámec výuky a chodit na některé předměty do vyšších tříd. Asi tam tedy nějaké predikce byly. Dodnes jsem vděčný, že jsem měl od třídní učitelky i od ostatních vyučujících ve Velkém Březně plnou podporu při následném přihlašování se na Open Gate School. Díky nim jsem věděl, že se touto cestou chci vydat a že se nemám bát velkých cílů,“ vzpomíná Jan Hrebík na první vybočení z běžného žákovského standardu.

Gymnázium Open Gate School (soukromé gymnázium založené manželi Kellnerovými, pozn. red.) v Babicích u Prahy Janu Hrebíkovi platili rodiče jen částečně, většina nákladů byla hrazena stipendii. Díky nim si studium mohl dovolit, roční školné se totiž na Open Gate School může vyšplhat až na 564 tisíc korun.

Líbí se mi, že studium přírodních věd člověka vybaví znalostmi a schopnostmi využitelnými napříč obory.

Jan Hrebík

Snad i právě proto tehdy čerstvě náctiletý Jan v kampusu neotálel, v kalendáři odškrtával jednu dobrovolnickou aktivitu za druhou, navštěvoval řadu kroužků. Ve známkách byl znovu lídrem a po maturitě, v rámci které obdržel plný počet bodů rovněž z mezinárodní maturity International Baccalaureate, se nabízel další posun – vysoká škola v zahraničí.

Jana bavila především chemie. „Fascinuje mě celkový způsob myšlení, který v ní člověk využívá. Je potřeba chápat koncepty, mít silné matematické a analytické myšlení, ale zároveň jistou kreativitu a smysl číst mezi řádky. Líbí se mi, že studium přírodních věd člověka vybaví znalostmi a schopnostmi využitelnými napříč obory,“ prozrazuje Honza proč u něj zvítězila chemie, obor jako dělaný pro rodáka z Ústeckého kraje.

Jan toužil po studiu v USA, ovšem na takové stipendium nedosáhl. Volba padla na University College v irském Dublinu – na celosvětově známou univerzitu pod zkratkou UCD. V rámci bakalářského studia tam Jan nyní – ve fotbalové terminologii – kope třetí sezonu. Školné mu platí irská vláda, náklady na živobytí zase nadace The Kellner Family Foundation.

„Irsko mě oslovilo finanční dostupností, rozmanitou a mezinárodní univerzitní komunitou. Konkrétně na UCD působí profesoři věnující se předním výzkumům v mém oboru. Zpravidla mívám v pondělí, středu a pátek přednášky a cvičení, úterý a čtvrtky mám věnované laborkám,“ přibližuje Jan Hrebík průběh dublinského studia s tím, že odpoledne a večery tráví volnočasovými aktivitami a sportem: „Dva roky jsem vedl německý spolek, působím jako rezidenční asistent, univerzitní ambasador, jsem ve fakultní komisi pro rovnost, inkluzi a diverzitu, hraju tenis, chodím cvičit. Kampus je bijící srdce univerzitního života a zdrojem dobrodružství, které přináší zábavu, zkušenosti a dovednosti.“

Místní studenti jsou v disciplíně a oddanosti na vysoké úrovni, ale i já jsem zvyklý hodně makat a zatím jim stačím. I tady jsem hodně aktivní.

Jan Hrebík

Studium v nedalekém Irsku Janovi otevřelo dveře do celého světa. Nyní je například na výměnném semestru v Singapuru. „Jedná se o studijní výměnu, takže cíle jsou akademické, ale záleží mi rovněž na poznávání kultury, lidí a míst. Předměty mám čistě teoretické. Místní studenti jsou v disciplíně a oddanosti na vysoké úrovni, ale i já jsem zvyklý hodně makat a zatím jim stačím. I tady jsem hodně aktivní,“ hodnotí skvělou zkušenost z Asie.

Po bakalářském studiu Jan s největší pravděpodobností přidá další, magisterské. Jednou by ovšem rád zamířil zpátky do České republiky.

„Osobně bych se chtěl věnovat udržitelnosti, ať už se jedná o výzkum obnovitelných zdrojů energie či řízení jejich implementace. Jelikož pocházím z Ústeckého kraje, tak se jedná o problematiku, již vnímám od dětství. Vím, že jsem člověk s mnoha zájmy a širokým záběrem, takže bych chtěl ideálně uplatnit své znalosti přírodních věd a chemie v nějakém jiném kontextu, ať se jedná o regulatoriku, právo intelektuálního vlastnictví a nebo třeba obchod,” má v plánu Hrebík.

V zahraničí se naučil brát věci s nadhledem a občas jim nechávat volný průběh. „Snažím se dělat věci vždy naplno a konkrétní kroky a cíle se rýsují právě na té cestě. Poslední dobou však zjišťuji, že jsem silně rodinný typ. I díky své dvouleté neteři Adince, která je neskutečný poklad, takže mít v budoucnu spokojenou rodinu a opravdu pevná přátelství je snad jediný jistý cíl,“ dodává.

Obdivuje slovenskou prezidentku

Jan Hrebík má dle svých slov obrovské štěstí, že se celý život pohybuje v komunitách inspirativních lidí, kteří mu jsou vzorem. I proto konkrétní životní idol nemá. Obdivuje ale slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou.

„Kdybych měl přeci jen nějaký vzor vybrat, tak bych zmínil spíš morální než životní, a tím by byla slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Obdivuju její schopnost vést dialog, sjednocovat společnost a smysl pro spravedlnost. Takhle zkratkovitě to možná zní naivně, ale jsem o tom opravdu přesvědčený,“ vysvětluje.

V Česku studium v zahraničí ještě není úplně normou a může se stát, že je člověk nepochopen. Nejsložitější a zároveň nejdůležitější je, aby člověka studovat v zahraničí vůbec napadlo. Začít musíte včas.

Jan Hrebík

Co dnes jednadvacetiletý student radí svým následovníkům? Hlavně to, aby se plánu studovat v zahraničí začali věnovat včas.

„V Česku studium v zahraničí ještě není úplně normou a může se stát, že je člověk nepochopen. Nejsložitější a zároveň nejdůležitější je, aby člověka studovat v zahraničí vůbec napadlo. Začít musíte včas. Druhým doporučením je nebát se oslovit studenty, kteří v zahraničí studovali či stále studují. Dokážou nasměrovat, poradit či něco objasnit, jsou vstřícní. Taky jsem měl obrovskou podporu školního poradenského centra, nebál bych se tedy využít poradenství, které bezplatně nabízí EducationUSA nebo třeba Bakala Foundation. Posledním doporučením je pak jediné – jít si za tím a nenechat se odradit,“ doplňuje úspěšný student.

Jan Hrebík už na základní škole odmítl výše zmíněné spojení „to nejde“. Namísto toho u něj hraje od dětských let prim opačné rčení – všechno jde, když se chce.

„Důležitým cílem pro mě vždy bude pozitivní dopad na českou společnost. S touto myšlenkou rezonuje i Nadace The Kellner Family Foundation, která mě v mých studiích podporuje,“ uzavírá nadějný chemik Jan Hrebík.