Hana Tyburcová

Nelituji rozhodnutí „na poslední chvíli“

Studovat veterinární medicínu mě napadlo až v maturitním ročníku. Vždy jsem měla blízký vztah ke zvířatům, především ke psům a koním. Líbí se mi, že nám zvířata mohou dát kolikrát víc než jiní lidé, a to bez toho, aniž by mluvili. Rozhodnout se, čemu by se člověk chtěl věnovat celý svůj život v pouhých 18 letech mi připadá šílené a tenkrát jsem se cítila pod velkým tlakem, abych udělala to správné rozhodnutí. Uvažovala jsem nad studiem ekonomie a humánní medicíny do doby, než se mě dvě blízké osoby zeptali, proč nejdu studovat veterinární medicínu. A tak jsem si řekla proč ne a tohoto rozhodnutí nelituji. Navíc co podle mého většině lidí nedochází je to, že toto studium nevede pouze k práci v ordinaci či na klinice, ale uplatnění je hodně široké. Další věc, která mě na mém studiu baví je to, že se dostávám do kontaktu se zvířaty, s kterými jsem dřív neměla zkušenost. Už teď můžu říct, že mám blízký vztah i s kočkami, prasaty a krávami.

Školní farma a praktické hodiny

Studium veterinární medicíny na Veterinární univerzitě v Brně trvá šest let. První tři roky jsou hodně teoretické. To ale neznamená, že se student nedostane do kontaktu se zvířaty. V rámci mnoha předmětů jsou výjezdy na školní farmu nebo praktické hodiny na klinikách ve škole. Univerzita má kliniky pro všechna zvířata a student je vítán chodit na praxi ve volném čase. Mezi těmito klinikami jsou klinika malých zvířat (kočka, pes), exotických zvířat (ptáci, plazi, malí savci), koní, přežvýkavců a prasat. V následujících třech letech je ve výuce už mnoho praxe na výše zmíněných klinikách. Poslední ročník je zakončen pěti státními zkouškami. Jako radu potencionálnímu zájemci o tento obor bych dala se nebát náročnosti tohoto studia. Základem je obklopit se skvělými lidmi, kteří vás budou podporovat, jako já mám své přátele a rodinu.

Mám i plán B

Po dokončení studia bych ráda pracovala jako veterinární doktorka. Díky mému poznávání všech možných zvířat by se mi líbilo pracovat jak se psy a kočkami, tak i s koňmi a krávami. Uvědomuji si, ale jak stresové toto zaměstnání může být, a ne každý v praxi vydrží. Proto mým plánem B je být patologem. Ale jsem pozitivní a věřím, že schopnost dělat rozhodnutí a konat rychle se vyvine s postupnou praxí. Navíc mým životním cílem je mít krávu, koně, psy, kočky a mnohá další zvířata. V poslední době i polemizuji s možností pokračovat ve studiu po dokončení a jednoho dne vyučovat a předávat své zkušenosti dalším studentům.