Semestr utekl jako voda a já si momentálně užívám dva týdny zaslouženého volna. První zkoušku z biochemie jsem si udělala již začátkem ledna. Bohužel to znamenalo obětování řádného odpočinku během Vánoc, kdy jsem se musela intenzivně učit. Původně jsem chtěla jít na předtermín už v prosinci, ale měsíc navíc k učení se mi vyplatil, jelikož jsem dostala ze zkoušky A. Poté mě čekala jistě pouze jedna zkouška, ale zato velice náročná. Pamatuji si, jak jsem si v prvním ročníku myslela, že odpovědět na 227 otázek rozhodně není možné a doufala jsem, že do té doby než se sama dostanu k této zkoušce, to změní. Tak se samozřejmě nestalo, takže jsem se celý leden učila všechny tyto otázky. Prošla jsem si velice náročným obdobím, ale nakonec jsem z fyziologie dostala B. Musím uznat, že obě dvě zkoušky byly velice příjemné. Biochemie jsem se tolik nebála, ale zato fyziologie mi nedala spát. Nakonec jsem ale překvapila sama sebe a byla jsem schopná odpovědět na většinu dodatečných otázek, čímž jsem si sama dokázala, že předmětu rozumím, což můj dobrý pocit ještě posílilo. Vtipným poznatkem po roce a půl studia veterinárního lékařství bylo zjištění, že si vždy vytáhnu otázku týkající se téma svalů. Naštěstí svalům už velice dobře rozumím.
Mé nadšení po dokončení tohoto semestru nelze popsat slovy, ale bohužel vím, že nejhorší není za mnou. Za rok si totiž budu procházet ještě těžším zkouškovým obdobím v zimním semestru. Z čeho mám, ale největší radost, je zjištění kolik si toho pořád z těchto zkoušek pamatuji. Líbí se mi, když se předměty propojují a to přesně platí v případě biochemie a fyziologie. Zároveň je také skvělé na těchto předmětech, že studentovi vysvětlí všechny procesy probíhající ve zdravém zvířecím těle a zároveň i lidském.
Už se těším na další semestr a především na letní prázdniny, které budou potom následovat. Podle starších studentů mě čeká trochu lehčí semestr, ale důležité je neusnout na vavřínech, což rozhodně nemám v plánu. Po příjezdu zpět do Brna mě zase čeká rutina školy, praxe a pomáhání okolo zvířat.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION