Alžběta Janečková

Multidisciplinární programy

Už od gymnázia, kde jsem měla možnost skládat mezinárodní IB maturitu, mě bavilo nahlížet na problémy z pohledu několika disciplín zároveň. Vybrala jsem si proto obor European Social and Political Studies na University College London a po jeho úspěšném zakončení pokračuji ve studiu mezioborového magisterského programu Migration Studies na University of Oxford.

4+1, ne 3+2

Narozdíl od klasického modelu tříletého bakalářského studia s navazujícím dvouletým magistrem můj bakalářský obor trval čtyři roky, protože obsahoval roční výměnný pobyt; magisterské obory naopak v Británii trvají zpravidla jen jeden rok.

V rámci čtyřletého bakalářského programu European Studies si každý student vybírá jeden až dva evropské jazyky, studuje s nimi spojenou kulturu a historii a tráví třetí ročník, tzv. „Year Abroad“ v zemích, kde se daným jazykem mluví. Pro mě byl tento rok (2021-2022) skutečně “evropský” – jako studentka francouzštiny a maďarštiny jsem se vydala na dva Erasmy do Štrasburku a do Budapešti, a po nich ještě na dvouměsíční stáž v Evropském parlamentu v Bruselu. Obor mě zaujal důrazem na jazyky, které jsou pro mě klíčem k pochopení kultur a zároveň základem pro vysněné povolání diplomata.

Od historie k migračním studiím: Z Londýna do Oxfordu

Skrze studium historie jsem se během bakalářského studia dozvídala o vzniku národnostně homogenních států ve střední a východní Evropě, jejich cestách k demokracii a o jejich bilaterálních i multilaterálních vztazích. Často přemýšlím nad tím, jak pracovat s historií, aby nás naučila lépe reflektovat a porozumět odlišnostem mezi národy. Pohled do minulosti pro mě není opakem pokroku, kterému fandím, ale věřím, že vyřešit si křivdy z minulosti otevře dveře další spolupráci v politické i ekonomické oblasti.

Ztělesněním těchto snů je město, ve kterém jsem studovala i stážovala – Štrasburk. Z hraničního města obehnaného systémem opevnění, které živilo armádu násobně početnější, než byla jeho populace, je nyní prosperující hlavní město Evropy. Sídlí v něm například moderní francouzsko-německá televize ARTE, kde jsem byla se skupinou kolegů z Evropského parlamentu na inspirativní exkurzi. V katedrále, o kterou se kdysi vedly boje mezi francouzskými katolíky a německými luterány, je dnes každou neděli jedno čtení německy a druhé francouzsky a univerzita s kampusy ve Francii i Německu má až desetinu mezinárodních studentů.

Myslím, že země střední a východní Evropy se ještě musí naučit podobně jako Štrasburk těžit z vzájemně obohacujících vztahů se svými sousedy a se zeměmi ve svém regionu a chci na tom pracovat. Během stáže na ambasádě v Budapešti (na jaře 2022) jsem se podílela na organizaci první debaty maďarsko-českých historiků, která se vydařila a ukázala velký zájem akademiků i veřejnosti o příležitosti k výměně názorů, zpřístupnění archivního materiálu, a naslouchání. Jeden budapešťský historik a archivář mi prostřednictvím mezinárodního projektu a výstavy Exiles, Migration Flows and Solidarity ukázal, jak jde například téma migrace zpracovat z historické perspektivy a ukázat tak veřejnosti, že migrace není jen problémem dneška.

Právě téma migrace mi od stáže v migračním oddělení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) leží na srdci, a současná uprchlická krize k tomu jen přispěla. Ve své přihlášce na oxfordský magisterský obor Migration Studies jsem psala, že migraci nemusíme vnímat jen jako problém, ale především jako řešení. Dobře nastavená a konzistentní migrační politika může zmírnit dopad problémů, jako je stárnutí populace, nebo neobyvatelnost oblastí kvůli suchu.

Do magisterského studia na Oxfordu vstupuji s cílem naslouchat mezinárodní komunitě, která má s managementem migrace dlouhodobější zkušenosti než Česko, a dozvědět se více o tom, jak migraci zvládat efektivně s pomocí nejnovějších technologií, a zároveň humánně.