Brusel, Štrasburk a Zátopek

Pokud Europoslanec bere svůj mandát vážně, což platí o drtivé většině, znamená to úvazek, který přesahuje nejen síly jednotlivce, ale vyžaduje plné zapojení týmu asistentů v Bruselu i ČR. Poté, co jsem viděla, jak tempo práce v Evropském parlamentu od poslance i asistentů vyžaduje práci do pozdních večerních hodin, po nocích a občas i víkendech, je pro mě bolestné slyšet, že „europoslanci nic nedělají“ – pohled, s nímž jste se v ČR určitě nejednou setkali.

Co tedy vlastně poslanci dělají? Jsou součástí výborů podle oblastí zájmu, v nichž mají zpravidla bohaté profesní zkušenosti. Europoslankyně Michaela Šojdrová, v jejíž kanceláři jsem stážovala, je např. členkou výboru pro zemědělství a výboru pro kulturu a vzdělávání. Na oba výbory jsem chodila poslouchat a dělat poznámky a dozvěděla jsem se proto o širokém spektru témat, od těch nejpalčivějších, jako je například vývoz obilí z Ukrajiny nebo možnosti znovuotevření Erasmu do Británie, až po témata důležitá v dlouhodobém horizontu, jako jsou třeba udržitelná letecká paliva nebo pesticidy. Schůze výborů často trvají přes tři hodiny s agendou plnou různorodých témat a hostů – expertů z Evropské komise nebo jiných organizací, např. zemědělský výbor navštívil výkonný ředitel Světového potravinového programu OSN (World Food Programme). Všichni poslanci pak mají možnost pokládat otázky a diskutovat, a také prezentovat své vlastní návrhy. V prvním červencovém týdnu byli těmito hosty také ministři ČR, aby ostatním zemím představili priority českého předsednictví, o kterých si více můžete přečíst zde.

Kromě účasti na výborech poslanci také komunikují se svou politickou skupinou v parlamentu, kde se mimo jiné koordinuje, jak budou volit. Samozřejmě ale každý pak hlasuje podle svého vlastního vědomí a svědomí tak, aby co nejlépe zastupoval své voliče. Poslanec nebo poslankyně bere v potaz jednak zájmy ČR, a komunikuje proto s našimi diplomaty ze Stálého zastoupení ČR při EU a ministerstvy. Zároveň by měl(a) při hlasování držet linii jak evropské strany, do které spadá, tak i své české strany (poslední dva body, respektive ideálně všechny tři, by se měly překrývat).

Velkým přínosem je tým profesionálních tlumočníků, který zajišťuje všem poslancům možnost mluvit i poslouchat příspěvky ostatních ve svém rodném jazyce, což se hodí zejména kvůli množství technických termínů v projednávaných návrzích zákonů. To samozřejmě neznamená, že cizí jazyky poslanec nevyužije, naopak: při vyjednávání s kolegy v kuloárech je angličtina nebo francouzština nezbytná.

Nad rámec legislativní práce mohou europoslanci organizovat akce, které prezentují jejich zemi, a mají nabitý kalendář účastí na akcích a debatách v regionech, odkud pochází, a v médiích. V našem týmu jsme během mé stáže zorganizovali například promítání filmu Comenius (v češtině Jako letní sníh) včetně diskuse s režisérem, dále akci k připomenutí a zviditelnění porušování práv dětí na Ukrajině, nebo několikadenní návštěvu české skupiny v Bruselu.

Díky předsednictví ČR v Radě EU Brusel ožil českými akcemi, a tak jsem se zúčastnila otevření výstavy českého umění přímo v Parlamentu nebo výstavy k připomenutí 200 let od narození G. J. Mendela na blízkém náměstí. Mou nejoblíbenější akcí, která české předsednictví doslova odstartovala, byl běh na bruselském stadionu Trois Tilleuls, kde Emil Zátopek v roce 1954 zaběhl světový rekord na 10 km. 2. července se stadionem rozezněla čeština, francouzština i angličtina, přijeli čeští herci z filmu Zátopek i slavní sportovci a 400 běžců ve dvojicích symbolicky uběhlo Zátopkových 10 km. Běželo se ve dvojicích nejen proto, abychom mohli běžet jen pět kilometrů, ale hlavně proto, že Zátopek měl francouzského spoluběžce Alaina Mimouna, a české předsednictví symbolicky převzalo štafetu od Francie.

České předsednictví kromě Zátopkova běhu zahájil také proslov premiéra Petra Fialy ve Štrasburku, na nějž předsedkyně Evropské Komise Ursula von der Leyen reagovala slovy o tom, že neví o lepší zemi, která by nyní s ohledem na pomoc Ukrajině Evropě mohla předsedat. Odjíždím proto z Bruselu hrdá na ČR i na Evropu přes všechny jejich nedostatky a rozhodně nelituji dvou měsíců, které jsem tu strávila.

Závěrem bych chtěla zmínit, že pokud Vás stále zajímá, co se v Parlamentu děje, většina probíhajících i minulých debat je online, včetně podkladů přeložených do všech jazyků EU. Jsem ale vděčná hlavně za to, že jsem mohla nahlédnout do zákulisí jednání, a za přátelskost a otevřenost v týmu paní poslankyně. Držím Česku a všem zapojeným palce s předsednictvím!