Co spojuje OECD a Mladou Boleslav? aneb Zkušenosti ze stáže o ekonomické migraci

Jak se stane, že v Paříži sídlí tým odborníků z celého světa, který spolupracuje s českou vládou? Na začátku byla žádost z české strany o podporu od Evropské komise. Komise následně vybrala OECD jakožto expertní organizaci v dané oblasti, aby podpořila českou vládu ve výzkumu možností lepšího a efektivnějšího řízení ekonomické migrace.

Součástí první fáze dlouhodobého projektu byly jak rozhovory se stakeholdery z českého průmyslu, tak i pre-briefingy a následné mezinárodní konference s vízovými a imigračními experty z celého světa, jichž jsem se během stáže účastnila. Snažili jsme se například zjistit, jak k ekonomické migraci přistupují ostatní a pro nás relevantní země, v čem se jim daří lákat talenty lépe, jak dlouho jim trvá zpracovat prioritní žádost o víza, jak mají digitalizovaný a automatizovaný systém a jak kontrolují a/nebo postihují případné zneužívání zahraničních pracovníků jejich zaměstnanci.

Zkušenost z OECD se mě dotkla na osobní i profesní rovině. To první proto, že pocházím z Mladá Boleslavi - města, které žije Škodovkou, a je doslova závislé na přílivu ekonomické migrantů různých kvalifikací a národností. Vidím okolo sebe, že to, jak se na národní úrovni nastaví bodový systém (nebo jiný nástroj pro regulaci ekonomické migrace) má dopad nejen na ekonomiku, ale i na životy obyčejných lidí ve středně velkém městě jako je Boleslav.

Na profesní rovině stáž krásně navázala mou loňskou stáž na Vízovém odboru Ministerstva zahraničních věcí ČR, a ukázala mi, že migrace je fenomén, který je potřeba lépe analyzovat a digitalizovat. Důležité pro mě byly časté rozhovory s mým nadřízeným, kdy jsem se nikdy nemusela bát zeptat či sdílet cokoliv, na co jsem při rešerši narazila – ať už se jednalo o speciální vízum pro inovátory v Británii nebo mě zajímalo, proč se ve veřejném rejstříku australských zaměstnavatelů sankciovaných za vykořisťování zahraničních zaměstnanců, objevuje častěji než ostatní sektory oblast pohostinství a zejména restaurace s cizokrajnými kuchyněmi, kde samotný zaměstnavatel zpravidla imigračním procesem prošel. Na některé problémy, jako například ten poslední zmíněný, jsme nacházeli vysvětlení na psychologické rovině. Jindy bylo potřeba dohledat data v národních i mezinárodních databázích, dopočítat, nebo kriticky přemýšlet nad výsledky analýz, které pro nás zpracovával tým z české univerzity. Právě interdisciplinarita práce, stejně jako vědomí, že se podílím na týmové práci v mezinárodním prostředí s přímým dopadem na život v mé vlastní zemi, mě na stáži bavilo nejvíce. A to do té míry, že ačkoliv mít o prázdninách osmihodinovou pracovní dobu nebylo vždy jednoduché, po ukončení stáže mi práce, kolektiv, i téma migrace začaly natolik chybět, že jsem si i na univerzitě našla předměty o migraci a přemýšlím o podobně zaměřeném magisterském oboru.

Ačkoliv stáž probíhala online, skrze množství online meetingů, pravidelných schůzek a profesionálního pracovního prostředí jsem se cítila plně zapojená do fungování OECD, na které jsem se na konec stáže přece jen vypravila do Paříže podívat. Chtěla bych povzbudit všechny studenty hledající stáže (nebo i práci), aby se nebáli mířit vysoko do mezinárodních organizací, protože nikdy nevíte, jestli se náhodou nehledá někdo, kdo umí třeba česky. Potřebujeme zastoupení v místech, kde se přímo či nepřímo rozhoduje o věcech, které se nás týkají, byť se o projektech jako je ten, na kterém jsem pracovala, skoro v novinách nedočtete (a to málo, co jsem o něm zde prozradila, není tajné, srov.: https://ekonom.cz/c1-66963970-v-boji-o-priliv-mozku-prohravame-se-zapadem).