Student Jakub Jersenský | Řešil vynechávání písmen ve slovech, dnes plánuje studium v Irsku či Dánsku

Jakube, jak to celé začalo? Kdo a kdy za vámi přišel s myšlenkou zkusit přijímací zkoušky právě na Open Gate?

Už je to poměrně dlouho. Byl jsem ve čtvrté třídě, když si mne starší sestra vzala do pěstounské péče. Bydleli jsme na Praze 4 a na starost mne měla paní Světlana Reizenthalerová z odboru sociální péče. V té době jsem asi rok a půl řešil vynechávání písmen ve slovech, někdy jsem dokonce zapomněl třeba i na celé slovo ve větě.

To asi ještě není recept, jak se vydat na víceleté gymnázium…

Ale byl to důvod, abych byl poslán k psychologovi. Ten mi po vyšetření doporučil, abych se přihlásil právě na víceleté gymnázium, že mám pro studium předpoklady. No a paní Světlana mi pak doporučila zkusit právě gymnázium Open Gate. Přijímací zkoušky jsem šel spíš zkusit, ale udělal jsem testy i pohovor, a v září jsem nastoupil do primy. Teda nastoupit jsem mohl díky stipendiu od Nadace, které bych chtěl poděkovat za finanční podporu po celou dobu studia.

Jak velká to byla změna a co bylo v počátku studia nejtěžší?

Změnou byl hlavně život na kolejích. Od pondělí do pátku jsem bydlel na kolejích a domů k sestře jsem se vracel jen na víkendy. V prvním roce mi to vlastně vůbec nevadilo. Pak přišly asi dva roky, kdy jsem měl pocit, že bych byl raději doma.

Nelitujete, že jste se vydal právě na kolejní typ školy? 

Ono se to postupně usadilo. Díky dennímu programu jsem na žádné velké stýskání neměl čas. Už v primě jsme byli do 13:00 hodin ve škole, pak jsme měli oběd a dvě hodiny volna a následovaly odpolední aktivity. Navečer jsme si dělali úkoly a na patře na kolejích se vytvořila opravdu dobrá parta. Takže naopak i teď, když se učíme každý z domova, si po výuce zavoláme a hodinu si spolu jen tak popovídáme. 

Je něco dalšího, kromě kombinace života v rodině a na kolejích, co vám škola Open Gate přinesla?

Asi určitá volnost v rozhodování a přitom zodpovědnost. Člověk si sám určuje, co a kdy bude dělat. Takže dnešními slovy time management. Ve škole máme hodně intenzivní vztahy s učiteli, jsou autoritou, ale jdou si s námi třeba i odpoledne zahrát florbal. A nechci zapomenout na poradenské centrum. Tam jsou opravdu super lidé, kteří pomohou kdykoli se studiem i každodenním životem. Člověk za nimi může zajít a probrat, co má na srdci. Pobavit se s nimi o tom, jak by řešili situaci oni, jaký je jejich pohled.

Příští rok budete maturovat. Už víte, jakým směrem se pak vydáte? 

Původně jsem měl v plánu zkusit univerzitu v britském Edinburghu. Vzhledem k situaci kolem brexitu jsem to ale trochu přehodnotil a rád bych šel studovat do Irska nebo Dánska. Vloni jsme si vybírali předměty pro mezinárodní maturitu IB a zvolil jsem si jako hlavní chemii a biologii. Chemii doučuji, teď tedy online, i v rámci dobrovolnických aktivit, které jsou součástí přípravy na mezinárodní maturitu IB. Chci se věnovat genovému inženýrství.

To je ambiciózní plán... 

Ten obor se mi líbí, rád bych se mu v budoucnu věnoval. Na gymnáziu Open Gate se sedmým rokem připravuju právě na studium v zahraničí. Už v uplynulých dvou letech jsme měli většinu předmětů v angličtině. Mám teď zhruba rok na výběr univerzity, pak přijímačky a samozřejmě mne čeká i žádost o stipendium. Tím mám pokryté náklady na studium nyní a i v budoucnu plánuju zažádat o podporu z projektu Univerzity rodinné nadace manželů Renáty a Petra Kellnerových.

Jakube moc děkuji za Váš čas i za rozhovor!