Matyáš Jirát

Řidičský průkaz jsem udělal 7.12.2020, kdy mi bylo 23 let. A musím říct, že jsem se cítil starý z mnoha důvodů. Dnes bych chtěl trochu probrat porovnání USA a Česka v řízení, můj náhled na život a jak se změnil a na závěr se podívat na rok 2020.

V průběhu ledna a do půlky února jsem měl moji stáž. Posléze, čas doma skončil, semestr v Benningtonu začal a letěl jsem do Ameriky. Řeči ohledně globální pandemie už začaly, ale to, co se stane mě nemohlo ani napadnout. V půlce března nám bylo oznámeno, že výuka se přesouvá online a že bychom měli zmenšit hustotu populace na kampusu. Rozloučili jsme se seniory (poslední ročníky), protože se asi již neuvidíme. Od pátku, kdy to oznámili, tak jsem už v neděli seděl v letadle na cestě do České republiky, kde už byla celostátní karanténa.

V posledních dvouch letech jsem o vzdělání přemýšlel hodně. Vzdělávání je mi blízké k srdci i povaze. Ale došel jsem k názoru, že momentálně, v mojí fázi života, bych se chtěl zaměřit na něco jiného. Architekturu.

Anglie… V minulém blogu jsem porovnával studium v Americe s Českem, ale Anglie je ještě o stupeň jinde ve světovém ohlasu. Tento podzim mám možnost studovat v University of East Anglia a rád bych Vám pověděl o mé zkušenosti v porovnání s USA.

Nedávno jsem si našel stáž v architektonické firmě DI5 v České republice a otevřel jsem svou mysl problematice a diskuzím, které jsme v rodině už chvíli měli ohledně Liberal Arts Education (LAE - “Sedm svobodných umění”) v porovnání s naším “tradičním vysokoškolským vzděláním”. Po vyhledání informací k tématu pro tento blog jsem zjistil, že LAE je mnohem starší formou vzdělání pocházejícího ze starého Řecka. LAE je založeno na vytváření holistějších občanů skrze porozumění třem základním uměním - gramatika, logika a rétorika. K nim se přidávají další čtyři umění - aritmetika, geometrie, teorie muziky a astronomie. V porovnání s tradičním vzděláním, které je hlavně propagované v Evropě, kde se studenti úzce zaměří na daný obor, aby mohli vytvářet nové vědomosti, je to zcela jiný způsob pojetí vzdělání. LAE model jako byl v Řecku se už většinou nepoužívá, ale v duchu učení se mnoha různým předmětům se pokračuje. Myslím si, že kvůli našemu většímu objevu vědomostí jsme se museli specifikovat v daném oboru, abychom daný obor posunuli dále. Zatímco ta to forma má pravděpodobně větší šanci uspět v akademických kruzích, v USA se to nepovažuje za potenciálně dobré pro život a kariéru.

Po mámině smrti se mnoho věcí změnilo. Jedna z nich byla, že jsem začal přehodnocovat můj život, co je pro mě důležité a co dělám, jenom kvůli tomu, že bych to dělat měl. Byl jsem bez cíle a hledal jsem jiskřičku energie a zápalu do mého života. V průběhu tohoto hledání jsem zjistil, že se chci vydat do divoké džungle digitální práce, přesněji řečeno live streaming - přímý přenos.

Toto léto a začátek školního roku jsem se učil o tom, co doopravdy znamená dávat zpět. Měl jsem otázky, užiji si to? Dá mi to něco? Zvládl jsem si je odpovědět a rád bych Vás provedl svými myšlenkami během této reflexe.

Sotva, co jsem přiletěl do USA, se vracím domů kvůli úmrtí v rodině. Asi to není událost, která se zde příliš zmiňuje, ale byla to událost, která mi poznamenala celý semestr a hlavně mě poznamenala na celý život. Až, když mi mamka odešla, uvědomil jsem si, kolik jsem toho v životě ztratil. Studium v Americe je skvělé, ale i když to bylo její přání, tak jí to nikdy už nepotěší. Nikdy mě neuvidí v té směšné hranaté čepičce. Nikdy mě neodvede k oltáři. Neuvědomil jsem si, jak moc smrt umí překopat život. Proto bych i tímhle blogem chtěl nabídnout, komukoliv, kdo by si to mohl přečíst, pomoc, podporu a sdílení. Napište, pokud s něčím podobným zápasíte.

Přes New York domů a konečně se už vítám s rodinou na letišti Václava Havla. Po půl roce v Americe už mi vůně chleba a jiných českých aromat doopravdy chyběla. Obzvláště kolem Vánoc, kde se přidá cukroví, skořice a ta borovička doma, plně ověšená ozdobičkami.

Po dlouhé cestě a zastávce v Bostonu, abych poznal americký městský život, vyrážím dále směr Vermont. Už po cestě vidím, že tento stát se mi bude líbit. Některé věci mi vyrazily dech. Obrovské listnaté zelené lesy plné svěžesti. Žádné velké billboardy u cesty, jenom malé roztomilé cedule, většinou s nápisem „Hate has no place here“ (překlad – Nenávist tu nemá místo).