První zážitky z listnatého světa

Po pár dnech v Bennington College se tu už cítím jako doma. Málo budov, spousta volného prostoru a veverky, které se tu prohání, jak kdyby jim to tu patřilo. Už od začátku jsme vystavováni neobvyklosti tohoto místa. Jedna z prvních prohlídek, od kamaráda z Pákistánu – Asad J. Malik, nás zavedla do studia rozšířené reality (augmented reality), kde nám ukázal jeho projekt na zasazování hologramů lidí do neobvyklých částí světa. Například venkovan z Mongolska by mohl být zasazený v new yorském metru a lidé by si mohli, skrze jeho naprogramovanou aplikaci, poslechnout, co jim může říct. Celý projekt dělá a vede sám, což je s principem „self-governance“ (překlad – Samosprávy), který naše škola zastává.

Výhled z Jennings

Po úvodním setkání s mezinárodními studenty, kteří přijeli první a zabydlením se v mém velmi velkém pokoji, přijíždí i američtí studenti a nový koloběh seznamování a zapamatování si jmen začíná nanovo. Také můj americký spolubydlící přijel a rázem se z nás stali dobří přátelé.

Ve škole nás od samého začátku podporují, abychom studovali z velkého záběru, naučili se mnoha různým dovednostem a poznali nové způsoby vyjadřování a myšlení. Vzal jsem si za předměty astronomii, peacebuilding (překlad – Budování míru), párový tanec, tai chi, a čínštinu. Myslím, že jsem to docela splnil a doopravdy, již po dvou měsících studování cítím, že obzory se rozpínají. Nová kultura, nové chápání sama sebe v pohybu, a i v relaci k ostatním lidem skrze tanec, řešení mezinárodních i osobních konfliktů. Kdybych byl strom, jako jeden z mnoha tady v okolí, tak bych mohl říct, že viditelně rostu.

Po chvilce jsem se rozkoukal natolik, abych mohl vyrazit poznávat okolí. Nejdříve do města Benningtonu, vyrazit do Fuji na japonské jídlo nebo třeba do 2 brews na kávu a studovat tam. Merigold pizza jistí večeři, i když naše kafeterie obstojí skoro před jakoukoliv restaurací. Tam nám servírují spoustu zeleniny, kterou studenti sami vypěstovali během léta, a všechno jídlo nám tu připravují sami. Žádné mražené polotovary, ale doopravdy dobrá strava. Popřípadě si můžeme sami uvařit přímo v jídelně nebo i u nás v domě.

Za měsíc už jsem razil i dále. Nejdříve do Middlebury za kamarády nebo taky například do Williams College do planetária. A to bychom nebyli ve Vermontu, kdybychom nevyrazili na výlet. Dva dny v přírodě mě nadchly. Čistota přírody zde velmi dobře obstojí i proti Čechám a krása podzimu je naprosto neskutečná. Obrovské lesy, plné listnatých stromů a všechny najednou začínají měnit barvu… To nelze ani popsat, pouze se musí zažít.

Ani jsem si neuvědomil, jak tu čas letí, za chvíli už jedu domů na Vánoce a zase se těším jako malý klučina. Na dobré české jídlo, vidět rodinu a třeba když se někdo zeptá: „Jak se máš?“, tak jim i doopravdy odpovědět. Přivážím si domů další zážitky a zkušenosti, které mě – snad i další – velmi obohacují. Jenže na závěr už můžu jenom říct, Amerika je super, ale doma je doma.