Řidičský průkaz a rok 2020

V Americe valná většina lidí dělá řidičák, když jim je 16 let. Je to řidičský průkaz, ale zároveň i občanský průkaz. Takže bez průkazu, jako by člověk nebyl. Bez auta ve Vermontu (ale i v jiných státech) to taky moc nejde. Naopak ale, kousek od Prahy se rozcestovaný student jako já obejde bez větších problémů. Náš relativně velmi dobrý systém hromadné dopravy nahrazuje nezbytnost auta při pohybu na větší vzdálenosti. Takže i přesto, že v ČR řidičák příliš nepotřebuji, do Ameriky je to jiný příběh. A jak většina čtenářů ví, i doma se hodí. Proto jsem si to chtěl řidičák absolvovat během Covidu, jelikož jsem na to konečně měl čas.

S důvodem, proč jsem si ho udělal, se teď můžu přesunout na tu samou zkušenost. Ta byla různorodá. Od rasistického a velmi neinformovaného instruktora skrze jízdy s Covid omezeními až skrze závěrečné zkoušky s komisařem. Co mě velmi zaujalo byly moje rozhovory s druhým chlapcem, který se mnou udělal zkoušku. Byl z gymnázia, kde jsem studoval i já a matně si mě pamatoval z přednášky, kterou jsem tam dělal o UWC. Je to jenom pět let, co jsem tam studoval a přesto se už toho tolik změnilo. Druhý zajímavý moment byl, jak jsme oba prožívali úspěšné zakončení. A musím podotknout, že rozdíl povah je také pravděpodobný důvod k tomu, ale on to doslova oslavoval. Hned volal celé rodině, chlubil se, a já jsem jenom koukal a byl jsem rád, že už nemusím nikam dojíždět. Říká se, že děti se umí radovat čistě a já jsem přemýšlel, kde jsem tu čistou radost ztratil. Skrze Covid nebo dospívání, starosti anebo to, že jsem si už spoustu věcí užil a ostatní mě tolik nenadchnou? Ale přijde mi to smutné. Proč ztrácet tento krásný pohled na svět? A může být znovu nalezen? Možná otázka pro rok 2021. 

Anebo je to možná jenom rokem 2020. Třeba 21’ bude lepší. Je to rok, kdy mám dostudovat. Rok, do kterého mnoho lidí ve světě vkládá velké naděje na aspoň trochu normální život. Rok, který snad bude plnější lidských vztahů, méně Zoom meetingů a schopnnosti se obejmout bez té hlodavé myšlenky, že možná tím nakazím sebe či jiné. Ale rok by se měl zakončit s díky. A musím říct, že skrze Covid, nečekané lety ze školy a jiné nezmary, co se tento rok staly, mi ukázaly, kolik toho mám. Mám milující rodinu, která je nadšená, že se vracím domů. Někteří kamarádi ze školy domů jet nemohli, protože rodiče nechtěli nic riskovat. Mohu děkovat za dostatek peněz, že máme práci, že můžu být venku na zahradě. List je nekonečný a tak zvu i Vás k malé reflexi. Podívejte se, co Vám tento rok dal.