Klára Lešková

Fascinace houslemi

Již od svých čtyř let jsem rodiče přemlouvala, abych mohla začít hrát na housle. Jejich zvuk mě fascinoval a moc ráda jsem poslouchala, jak náš soused cvičí. Po dvou letech přemlouvání jsem si konečně prosadila svou a začala navštěvovat hodiny v hudební škole. Od té chvíle mě housle provázejí celým životem a jsou mým úžasným společníkem. Už v relativně mladém věku jsem věděla, že chci jít v budoucnu studovat hudbu na prestižní zahraniční školu. Byl to jeden z mých snů. Nakonec rozhodování, kam se vydat dál, vyhrála univerzita v Salcburku. Jsou zde skvělí profesoři, hezké prostředí a atmosféra celého místa naprosto dýchá hudební tradicí. 

Správná volba

Po nástupu na školu se mi čím dál tím více potvrzovalo, že jsem si vybrala správně. Téměř okamžitě jsem se zde cítila hezky, s profesorem houslí jsme si hned výborně rozuměli. To považuji v mém oboru za stěžejní. Pozitivní pocity mi velmi pomohly překonat změnu v mém životě, která se studiem mimo ČR samozřejmě nastala. Jako asi každý jsem měla slabší chvilky a drobné krize, kdy jsem měla pocit, že to nezvládnu, že nesplním očekávání jak svoje, tak i okolí. Jsem ale velmi ráda, že tyto momenty nikdy netrvaly dlouho a hned záhy je vystřídala spokojenost a radost z toho, kde jsem. Moc bych všem studentům, kteří se do zahraničí chystají, doporučila těšit se, nenechat si vzít nadšení, se kterým svůj obor děláte, a nebát se. Strach má většinou opravdu velké oči a je zbytečné mu podléhat. Mně se skoro vždy potvrdilo, že jsem se některých věcí a situací bála zbytečně. Za všech okolností jsou kolem vás lidé, kteří jsou ochotni nováčkovi pomoci a mají pochopení. 

Ve škole studuji sólovou hru na housle, komorní hru i hru v orchestru. Všechna tato odvětví mě baví, ale v této době nejvíce převažuje komořina. Intenzivně se věnuji hře v kvartetu a velmi ráda bych v tom v budoucnu pokračovala. Má vysněná představa o budoucnosti je taková, že budeme s kvartetem cestovat a koncertovat, ale i přesto budu někdy hrát sólové recitály a občas se posadím do orchestru. Miluji hudbu ve všech podobách a každá mě naplňuje jiným způsobem. 

Tlak na výkon a dokonalost

Myslím, že to, co bych změnila ve svém oboru, přímo souvisí s tím, co bych změnila v obecném přístupu k životu. Tlak ve společnosti na výkon a dokonalost. Hodně opomíjíme, aby nás bavilo to, co děláme, i když to třeba nebude dokonalé. Ale je přece strašně důležité mít v životě radost, a ne strach a nespokojenost. Kolem mě je tolik lidí, co umí úžasné věci, ale stále se podceňují a jsou se sebou nespokojeni. Moc bych si přála, abychom sami sebe i ostatní dokázali více ocenit. 

A bez jaké věci se v životě neobejdu? No, je těžké vybrat jednu, housle z toho teď vynechám. Takže řekněme… Neobejdu se bez dobré kávy.