Třetí semestr

Myslím, že v uměleckém prostředí je nesmírně důležité potkávat se s ostatními hudebníky, vyměňovat si názory, rady a zkušenosti z koncertů a individuálních hodin s profesory. To mi velmi chybělo, proto jsem byla ráda, že jsem se do tohoto prostředí alespoň na chvíli vrátila. I když teď už většina výuky probíhá online, hodiny nástrojů, „komořiny“ a korepetice mít můžeme, to je to nejdůležitější. Je snazší najít v sobě motivaci ke cvičení, když vím, že si v týdnu zahraji krásnou skladbu s dalším houslistou nebo že mě doprovodí skvělý klavírista. Když člověk hraje jen sám pro sebe v pokoji a nemůže si s nikým osobně zahrát, je to trochu demotivující. Moc se těším na to, až si zase zahraji na koncertě!

Minulý týden byl pro mě ale úžasně nabíjející. Strávila jsem ho s kvartetem Akademie komorní hudby na zámku v Nelahozevsi. (Rodné místo Antonína Dvořáka). Jelikož jsme předtím byli buď v karanténě nebo testovaní, mohli jsme zde pilně nacvičovat program na soutěž. Po pěti dnech intenzivní práce jsme natočili nahrávku, kterou pošleme do předkola soutěže. Mám tato hudební soustředění nesmírně ráda. Člověk se věnuje pouze hudbě a není časově omezován a ničím rušen. Několikrát s námi přijel pracovat i primárius předního českého kvarteta, který pro nás byl velkou inspirací. Díky Akademii máme k dispozici to nejlepší vedení, což nám moc pomáhá a posouvá nás vpřed. Jsem moc ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří jsou nejen skvělí muzikanti, ale i skvělí lidé. Tím pádem byl celý týden plný krásné hudby a příjemně stráveného času.