Alfred Brendel a Kukal Quartet

Asi bych měla nejdříve vysvětlit naše nadšení. Alfred Brendel je celosvětově známá a velmi uznávaná osobnost klasické hudby. Je to fenomenální rakousko-britský klavírista, spisovatel a básník s českými kořeny. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších interpretů Beethovena a Schuberta. Koncertoval s těmi nejlepšími orchestry napříč celým světem. Je autorem mnoha knih o klasické hudbě. Během svého života získal několik velmi významných ocenění.

Teď už jistě chápete, proč jsme byli unešení z pozvání zahrát pro takového člověka. Je neuvěřitelné, že ve svých 91 letech stále cestuje a předává své znalosti mladším hudebníkům.

Tohle trvalo neobyčejně dlouho a měla jsem dojem, jako kdyby nám skrz svůj pohled očí chtěl sdělit něco mnohem důležitějšího. Snad to, že je rád, že má klasická hudba další následovníky, kteří jí budou sloužit celým svým srdcem.

Klára Lešková

stipendistka projektu Univerzity

Jako skladbu jsme vybrali Schubertův smyčcový kvintet C dur. Přizvali jsme k sobě našeho mentora a dobrého kamaráda Tomáše Jamníka, který se ujal partu druhého violoncella. Masterclass má úplně jinou atmosféru než koncert. Hrajete pouze pro pár lidí, kteří rozumí klasické hudbě velmi dobře. Není jednoduché sedět v sále tři hodiny téměř bez pauzy a poslouchat otevřenou lekci pro veřejnost, kterou masterclass vlastně je. Proto lidé, kteří přijdou, jsou dobře zasvěceni do problematik klasické hudby. Jste pod zkoumavým a kritickým okem jak lektora, tak i obecenstva.

Kvůli tomu (ačkoli to nemáme příliš ve zvyku) jsme byli poměrně nervózní. Po provedení první věty jsme napjatě čekali, jakou reakci na nás pan Brendel bude mít. Naštěstí vypadal spokojeně a se slovy „Bravo!“ začal tleskat. Poté jsme na skladbě intenzivně a do detailů pracovali. Tento kvintet je sám o sobě velmi dlouhý, má 50 minut, takže prokousat se celou skladbou nám zabralo opravdu ty tři hodiny. Bylo to nesmírně inspirující. Pan Brendel kladl důraz na detaily zanesené v partituře a byl v tomto ohledu přísný, ale zároveň nám nechával prostor pro naši vlastní interpretaci. Když jsme dohráli druhou větu, měla jsem dojem, že jsem v jeho očích zahlédla slzy. Přestože jsem při poslední čtvrté větě cítila, že jsme už poměrně vyčerpaní, práce byla natolik zajímavá, že nám to vůbec nevadilo.

Po skončení masterclass jsme šli s velkými díky za panem Brendlem do šatny. S každým z nás si potřásl rukou. Nebylo to ale klasické všední potřesení. Tohle trvalo neobyčejně dlouho a měla jsem dojem, jako kdyby nám skrz svůj pohled očí chtěl sdělit něco mnohem důležitějšího. Snad to, že je rád, že má klasická hudba další následovníky, kteří jí budou sloužit celým svým srdcem. Poté jsme dostali pozvání na malé posezení do restaurace, kde jsme si mohli popovídat a vyptat se na jeho názory na současná světová kvarteta, zahraniční univerzity, získat cenné rady pro naši budoucnost a poslechnout si některé z jeho bohatých vzpomínek.

Ráda bych citovala dvě věty A. Brendela, které o nás řekl:

„I really love your bohemian style of playing.“

„You have such a beautiful cantabile sound.“

Bylo krásné slyšet tato slova z úst takového mistra. Jsem za celou zkušenost moc vděčná.