Eduard Kollert

Dětství s hudbou

Hudba byla vždy součástí mého života, slyšel jsem ji každý den od narození, oba rodiče jsou profesionální klavíristé. Ti si mysleli, že bylo u nás hudebníků už dost a chtěli, abych se věnoval medicíně nebo právům a moc si nepřáli, abych dělal hudbu profesionálně. Ale po čase jsem se rozhodl jako každé správné dítě – pro opak od přání rodičů… Krátce po koncertě houslisty mistra Josefa Suka s mým otcem jsem se definitivně rozhodl, že chci hrát na oba tyto nástroje, na housle a na klavír. Ze začátku jsem měl v plánu kolem doby vstupu na vysokou školu přestoupit na dirigování, ale čím déle jsem studoval klavír a hlavně housle, tím víc mě okouzlovaly a vedly mě hlouběji k rozhodnutí věnovat se jim naplno.

Okouzlení univerzitou

Vysokou školu hudební královny Sofie v Madridu jsem navštívil již jako 9letý kluk, když mě španělská královská rodina pozvala k vystoupení v jejich paláci. Následující den mě vzali do zmíněné školy, která mě naprosto okouzlila. Jednalo se o moderní překrásné prostředí uprostřed okouzlujícího a barevného města. Shromáždili tam nejlepší světové pedagogy a vybrané studenty z celého světa, aby spolu vytvářeli překrásnou hudbu. Představili mě na místě fantastickému pedagogovi – světové špičce Zakharu Bronovi a ten mě okamžitě přijal do své třídy, napřed ve své Akademii ve Švýcarsku. Po skončení základní školy jsem se rozhodl, že je na čase věnovat se hudbě ještě intenzivněji a rozhodl jsem se po šesti letech vrátit do Madridu, a nastoupit do mé školy snů – napřed do přípravného studia a od letoška do bakalářského.

Měsíc po nástupu jsem se ocitl ve školním orchestru, který dirigovaly hvězdy Plácido Domingo a Zubin Mehta. Bylo úžasné hned od počátku pracovat s těmi nejlepšími hudebníky, velice inspirativní a ještě k tomu jsem si udělal mnoho přátel mezi spolužáky.

Užívám si koncertování

Součástí studia hudebníka je koncertní vystupování, které mě baví nejvíc. Doposud jsem hrál na mnoha sólových koncertech, s řadou orchestrů a také v několika televizních programech. Vždy se mi líbí, když přitom můžu spolupracovat s nějakým skvělým hudebníkem a něco se od něj naučit. Všechno to směřuje k jednomu cíli, stát se koncertním umělcem, který cestuje po světě a dělá radost mnoha lidem.

Budoucím studentům bych řekl, že je skvělé rozšířit své obzory o zkušenosti v zahraničí a získat přidanou hodnotu k tomu nejlepšímu, co jste se naučili doma. Vždy budou nějaké obtíže, ale všechno se dá překonat a z každé nepovedené věci se něco naučíte a posílí vás to.

Bez notebooku ani ránu

Ve „volném čase“ rád čtu, cokoliv mi přijde pod ruku, ale nejradši thrillery, fantasy, sci-fi knihy a taky filmové scénáře. Hrozně mě taky zajímá filmová tvorba (v poslední době mám rád tvorbu Denise Villeneuve) – chtěl bych si taky zkusit všechny prvky tvorby. Od malička miluju gastronomii (ochutnávání i vaření) i módu. Rád cestuju, poznávám jiné kultury, zvyklosti, atd. a seznamuju se s různými lidmi. Jinak mám v oblibě šachy – i když je neumím tak dobře – a rád jezdím na kolečkových bruslích.

Na otázku „bez čeho bych v životě neobešel?“, by u mne byly očividnou odpovědí housle, ale jinak asi notebook, kam si píšu všemožné nesmysly, které mě sem tam napadnou…