Naše škola má tři semestry a v každém semestru se koná zkouška ve formě veřejného koncertu. Všechny koncerty se konají ve školním sále Sony Hall a jsou živě přenášeny do celého světa. Můžeme se sami rozhodnout, co budeme hrát, pokud to není delší než 20 minut, po projednání výběru s naším profesorem.
Na své první zkoušce – koncertu 23. listopadu jsem zahrál Elgarův houslový koncert, jeden z nejslavnějších britských houslových koncertů. V loňském roce slavila královna Alžběta 70 let své vlády a shodou okolností jsem toho roku koncertoval také na Královské hudební akademii v Londýně. Provedení Elgarova houslového koncertu jsem svým způsobem vnímal jako poctu této oblíbené panovnici, která nás bohužel v minulém roce navždy opustila. Pro nás studenty je velkým potěšením, když nám po koncertě publikum vřele tleská – to je mnohem lepší než obvykle chladná atmosféra běžných zkoušek...
25. ledna jsem na poledním koncertu sponzorovaném školou (který byl také živě streamován) přednesl Paganiniho Houslový koncert č. 2. U Paganiniho je velmi důležité nejen předvést vyspělou techniku, ale také vyjádřit krásu italské opery, kterou měl na mysli, když komponoval. Nedávno strávený čas s maestrem Domingem a dalšími vynikajícími pěvci byl pro mě neocenitelnou zkušeností a inspirací a velmi mě potěšilo, když jsem ten den sklidil pochvalu za svůj výkon od jednoho z operních pěvců v publiku.
3. února se konala zkouška v podobě veřejného koncertu komorní hudby. Hraji v triu s violoncellistou a klavíristkou, kteří jsou mými přáteli, a ten den jsme hráli Mendelssohnovo Klavírní trio č. 2. Komorní hudba je také označována jako učení komunikace, při níž hráči s různým hudebními kořeny vzájemně spolupracují a společně vytvářejí hudební výkon. Naše trio vystoupilo také na dni otevřených dveří školy o dva týdny později, 18. února. Oba koncerty byly přijaty s vřelým potleskem a to nám udělalo velkou radost.
7. března se konala druhá semestrální zkouška – veřejný koncert. Rozhodl jsem se zahrát Bartókův houslový koncert, protože jsem jeho partituru dostal od maďarského vydavatele před rokem, kdy jsem v Budapešti se Symfonickým orchestrem Maďarského rozhlasu provedl Dvořákův houslový koncert. Hudba nese charakteristické rysy každého skladatele. V posledních letech jsem několikrát navštívil Maďarsko za účelem koncertování a měl jsem mnoho příležitostí hrát s Maďary, takže jsem měl pocit, že jsem jejich hudbě trochu porozuměl. Měl jsem obavy, zda publikum hudbu přijme, protože je velmi obtížná na porozumění, ale potěšilo mě, když byli všichni spokojeni a chválili mě.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION