Agatha Cimbalová

Do roku 2020 jsem vstupovala s vědomím, že to bude velmi důležitý rok. Měla jsem dokončovat vysokoškolské studium, napsat diplomovou práci a vstoupit do světa dospělých tím, že bych začala pracovat. Avšak události, jež si pro nás rok 2020 připravil, nemohl očekávat nikdo. Na začátku celosvětové pandemie covid-19 jsem se nacházela v Londýně a na UCL pracovala na svému laboratornímu projektu, jenž byl součástí mé diplomové práce. Celý rok jsem se věnovala projektu v genomické laboratoři profesora Jurga Bahlera a právě v dubnu a květnu jsem měla potvrdit svou vědeckou tezi hlavním experimentem pomocí sekvenováním nové generace, který měl jejím nejdůležitějším bodem.

V rámci čtvrtého ročníku oboru biomedicíny na UCL, studenti musí splnit celoroční výzkumnou stáž v jednom z laboratorních zařízení spojených s universitou. Mně se tímto způsobem poštěstilo získat studentské výzkumné místo v genomické laboratoři profesora Jurga Bahlera, která se soustředí na biologii buněčného stárnutí a na studium exprese genů, genotypizaci i fenotypizaci, a v září 2019 jsem nastoupila na pozici stážisty na plný úvazek. Práce v laboratoři je velmi specifická a pro většinu nevědecké veřejnosti zůstává záhadou, jak vlastně probíhá. Ráda bych vám proto přiblížila, jak vypadá můj každodenní život laboratoři, a popsala, co mě na vědecké práci nejvíce překvapilo.

Začátek školního roku se blíží. Studenti vysokých škol se vrací do lavic a snaží se zvyknout na dlouhé semináře po létu plném cestování či práce a někteří z Vás se na VŠ vydávají poprvé. Tento článek je právě pro ty, kteří se chystají na studia do Londýna, nejlépe na UCL, pro které se snažím shrnout několik zásadních tipů a triků z různých odvětví studentského života, jež bych, jako prvák, bývala byla ocenila.

Letos se věnuji své bakalářské práci, během níž jsem součástí laboratoře studující Schizosaccharomyces pombe, tedy určitý druh kvasinek. Často se setkávám s otázkou: „Jaký je význam výzkumu, který se nesoustředí na lidi, ale na „nevýznamné“ kvasinky? Odpověď je snadná. Kvůli nebezpečnosti experimentů se jen zřídka setkáváme s pokusy přímo na lidských subjektech, a proto si vědci musí hledat jiné organismy, které jsou lidem co nejvíce podobní, především geneticky a fyziologicky, a které lze vhodně využívat v laboratorních podmínkách. Tyto tzv. „modelové organismy“ jsou poté využívány v laboratořích za účelem bližšího porozumění biologickým procesů, které bychom mohli aplikovat i pro lidské subjekty. Právě to porozumění pak vede k lepším léčebným metodám. Neboť abychom věděli, jak léčit, musíme vědět, co léčíme. Ráda bych Vám stručně představila 3 základní modelové organismy, přiblížila jejich hlavní výhody a nevýhody a obory, ve kterých se využívají.

Tento podzim jsem se stala studentkou třetího ročníku, během kterého studenti bakalářskou prací dokončují svá vysokoškolská studia. V Anglii není zvykem pokračovat na magisterské studium, a proto se většina mých vrstevníků začíná soustředit na budoucnost. Já bych se ale ráda zastavila a zpětně se podívala na své dva roky strávené v Londýně a čemu jsem se během nich naučila.

Dubnové prohlášení českého poslance o tom, že na Erasmus jezdí kampusoví povaleči a že jediné, co získávají během svého pobytu v zahraničí, jsou mylné představy o Evropské Unii, vzbudilo velký rozruch. I pro nás, studenty vysokých škol v zahraničí, se prohlášení stalo častým tématem diskuzí. Samozřejmě jsme přemýšleli o tom, co si pan poslanec myslí o nás, avšak především nás zajímalo, jaké jsou hlavní výhody studia v zahraničí. Ráda bych se s Vámi o své poznatky podělila.

Jak ten čas letí. Připadá mi, jako by to bylo včera, kdy jsem se připravovala na nové vysokoškolské dobrodružství, ale ve skutečnosti jsem již za půlkou bakalářského studia. Druhý ročník již není tak hektický jako první ročník. Znáte svou univerzitu, víte, jak to chodí, a především již máte svůj kruh přátel. Ráda bych popsala své dva nezapomenutelné zážitky ze školního roku 2017/2018.

Zdali jste jako já chodili na obecné gymnázium a Vaše zájmy nebyly vždy zaměřené na jedno konkrétní odvětví, ale byly tak obecně roztroušené, určitě víte, o čem mluvím. Kromě vědy jsem se vždy zajímala o umění a o jazyky a až ve finálních letech jsem se rozhodla profilovat do biomedicíny. Doufala jsem, že výběrem vysoké školy to končí a já už budu přesně a navždy vědět, čeho v životě chci dosáhnout. Ach, jak jsem se mýlila.

První ročník vysoké školy je již za mnou. Zvláštní pocit. Tento článek je jakési zamyšlení nad tím, co rok dal a vzal.

Prvním rokem studuji obor Biomedical Sciences na londýnské univerzitě UCL a ráda bych trochu blíže představila svůj obor a momentální život. První trimestr byl vskutku velice hektický, kdy mým primárním cílem bylo zvyknout si na nové prostředí a zjistit, jak zdejší studentský život funguje, neboť jsem byla ztracená. Nyní jsem už naštěstí součástí zaběhlého systému a schopná reflexe.

Sedíte v letadle a čekáte. Čekáte na nové začátky, na nové zážitky, očekáváte kompletní změnu života. Víte, že riskujete vše, opouštíte jistoty a vydáváte se na novou nelehkou cestu. Máte strach, ale i přesto se celí chvějete a nemůžete se té temnoty, jež stojí před vámi, dočkat. Přejete si, aby už nervozita byla za vámi, ale zároveň se toho zvláštního chvění nemůžete nabažit.