Univerzitní život plný vědy a přátel

Krása Londýna spočívá v různorodosti. Každá městská čtvrť člověku připadá jako nové město, s jinými lidmi, jiným tempem i kulturou.  Stále mě fascinuje kontrast, který zažijete, jakmile přejíždíte metrem z jedné čtvrti do jiné, neboť se znenadání objevíte v kontrastně jiném světe. S přáteli žertujeme a přirovnáváme Londýn k Narnii. Po dvou letech života v Londýně můžu konečně říct, že se už v centru neztratím, což beru jako velký úspěch. Nejvíce si však vážím toho, že jsem měla šanci setkat se s tolika kulturami a lidmi z celého světa, o čemž bych si v Čechách mohla nechat jen zdát. Tato zkušenost mě velmi obohatila a naučila toleranci a respektu ke všem kulturním světům.

Co se týče akademického života, čím více pronikám do světa molekulární biologie, tím více si uvědomuji, jak výjimečnou institucí UCL je. Nejen pro svá neuvěřitelná laboratorní zařízení, ale především pro své velké množství uznávaných vědeckých osobností. Velké privilegium studentů spočívá v tom, že semináře jsou každý týden vedeny jinými profesory. Máme-li přednášku na specifické téma, např. GPCR receptory, přednášející se tomuto tématu věnuje již desítky let a vždy výrazně přispěl k vývoji daného oboru. Setkáme se tedy s jedinečnými akademiky, kteří prohloubili naše vědecké vědění a v seminářích nám zapáleně prezentují své nejaktuálnější objevy. Tento systém seminářů máme již od prvního ročníku, avšak domnívám se, že teprve nyní jsem jej schopna plně ocenit. Na začátku studia jsem mívala problémy přednášejícím rozumět a každá přednáška vyžadovala dlouhé hodiny načítání materiálů. Proto hlavní změnou třetího ročníku bylo uvědomění si, že jsem bez potíží schopna následovat myšlenkové pochody profesorů, a že tvrdá práce se konečně začíná projevovat. Tuto změnu jsem zaregistrovala i při čtení vědeckých publikací. Ty, jež bych ještě před rokem nedokázala rozluštit, a které mi vždy připadaly jako psané cizím, mně naprosto neznámým jazykem, mi konečně dávají smysl.

Stěhování je vždy krokem do neznáma. Opouštíte své jistoty, své známé a začínáte od nuly. Poslední dva roky byly plné jedinečných zážitků, během nichž jsem se mohla naplno věnovat jen věcem, které mě naplňují. Cesta mladého vědce je dlouhá a náročná, avšak přináší své plody. Neexistuje lepší pocit, než když konečně pochopíte náročný koncept, který vás nenechal spát. Všechny informace do sebe zapadnout a přijde neukojitelná potřeba křičet „Heuréka!“ na celou knihovnu.

I přesto, že věda mi dodává pocit seberealizace, za svůj největší osobní úspěch považuji vytvoření si nového zázemí a nalezení svého londýnského já, neboť bez podpory přátel a spokojeného osobního života by to nikdy nebylo ono. Už se nemůžu dočkat nových zážitků, které mi přinese nový školní rok.